Setkání se smrtí nás může potkat v jakémkoli věku. Smrt si nevybírá a čeká nás všechny. Už jen tuto myšlenku se snaží mnoho z nás vytěsnit ze své hlavy a chovat se jako kdyby nebyla, neexistovala. A pak se to stane, umře nám někdo blízký a milovaný. Nechápeme, nevíme jak se chovat, nejdříve o tom nechceme ani slyšet, vzít to na vědomí, jsme bezmocní, tak moc bezmocní… Pak následují pocity vzteku a neuvěřitelné nespravedlnosti, proč on/ona!? Ta bolest je nesnesitelná, prázdnota hluboká a zármutek nekonečný. Ty probdělé noci a proplakané dny bez odpovědí.
Bohužel těžké okamžiky v životě přicházejí nečekaně, a i když je tušíme nikdy nejsme schopni se na ně dostatečně připravit tak, abychom je lehce překonali a nic nepocítili. Smrt nás vždy zasáhne do hloubky. A nezáleží na tom jestli se jedná o rodiče, sourozence, partnera nebo blízkého přítele. I když ti, kteří zažili smrt svého dítěte říkají, že není nic horšího než se dívat do hrobu svého dítěte. Člověk cítí jen bolest, marnost a beznaděj.
Pokud vás tato těžká rána osudu potkala a vy jste přesvědčení, že na světě neexistuje lék, který by zmírnil váš zármutek, obraťte se na naše zkušené psychology. Ti vám pomohou překonat váš smutek a najít světlo a naději ve zdánlivě bezvýchodnou situaci. V momentě, kdy chcete všechno vzdát, je důležité vědět, že existují lidé, kteří vás potřebují živé a zdravé. A že nejen pro ně má smysl žít.
Aktivita, sebejistota, asertivita, pevná vůle, tah na branku ve smyslu schopnosti určit si cíl a tvrdě za jeho splněním jít, pevné nervy, vysoká frustrační tolerance, odolnost vůči stresu.
Máte-li alespoň občas pocit, že vaší hymnou by mnohla být píseň: “Pryč a pryč je všechno, všechna má nadějě“, přečtěte si následující přehled tvrzení.
Když se lidé rozhodnou mít děti, zpravidla předem nepočítají s tím, že by zůstali jen u jednoho. Víc dětí s sebou přináší větší pestrost, víc láskyplných vztahů, ale samozřejmě také více starostí.
Co to znamená pro první dítě? Sourozenec může do jeho světa přinést ze začátku více negativ než pozitiv.
Mnoho lidí si na konci roku dává různá předsevzetí. Jasně, od teď bude všechno jinak. Už nebudeme pít, kouřit, budeme každý den cvičit a k tomu si najdeme lepší práci a vyděláme spoustu peněz.
Většinou nám však novoroční předsevzetí dlouho nevydrží. Máme si tedy prvního ledna od základu měnit život?