Zábava nebo výkon? - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Často okolo sebe vídáváme své známé, kolegy a bližní, kteří vykonávají určitý sport nebo navštěvují jinou zájmovou činnost a chtějí v ní být perfektní. Kde však končí zdravá míra toho chtít dělat něco na jedničku?

Je pochopitelné, že pro šťastný život člověka je důležité, aby byl spokojený i v osobní oblasti. Pokud má člověk nějaký koníček, kterému se věnuje a baví jej, může to významně zvýšit kvalitu jeho života. Zkrátka je dobré dělat něco jen tak pro zábavu. A to ať už jde o dítě nebo dospělého.

Nic se nemá přehánět!

Problém však může nastat v případě, když se z činnosti, kterou jste původně vykonávali jen pro odreagování, stane něco, kde se snažíte podat excelentní výkon. Samozřejmě je v pořádku, když se chcete rozvíjet a zdokonalovat ve svých zájmech, každopádně by vás to nemělo uvádět do stresu a nepohody. Pokud ano, ztratí totiž tato činnost svůj relaxační účel a bude vás spíš vyčerpávat. Někdy dokonce i více než vaše zaměstnání.

Můžeme si to ukázat na příkladu… Vezměte si, že sedmiletá Anička chodí do tanečního kroužku, který ji velmi baví a má v něm dobré kamarády. Není nějak výjimečně pohybově nadaná, ale rozhodně ani žádné nemehlo. Ani by ji nenapadlo řešit, jestli je šikovná stejně jako ostatní děti. Jenže vedoucí kroužku si vzal do hlavy, že z dětí „dostane to nejlepší“ a podle toho také ke své práci přistupuje. Dalo by se jednoduše říct, že celý kroužek a dětské výkony bere příliš vážně. Zapomíná, že naprostá většina jeho žáčků nechce být profesionálními tanečníky, ale že je tanec prostě jen baví. Na kroužku svým chováním vytváří napjatou atmosféru, kterou navíc podporuje to, že část rodičů pojala dovednosti svého dítěte jako ukázku své osobní zdatnosti a skrz děti v podstatě začali soutěžit mezi sebou navzájem. Dopadlo to tak, že Anička začala po nějaké době kroužek nenávidět a prosila rodiče, aby tam už nemusela chodit.

Příklad ze života

Nebo třeba pan Jiří. Odmala chtěl být fotbalistou, ale nikdy si nezahrál jinde než s kamarády u baráku. Ve třiceti letech se mu však naskytla možnost hrát malou kopanou za jeho vesnici. Všichni ostatní hráči z týmu brali jejich fotbal spíš jako legraci a způsob, jak spolu strávit volný čas. Jiří však chtěl být nejužitečnějším hráčem z týmu. A chtěl, aby byl jejich tým nejlepší. Proto začal své spoluhráče kritizovat, nutit je, aby kritizovali oni jeho a společně tak pracovali na zlepšení. To vneslo mezi hráče dusno a hra, kterou si dřív tak užívali, se pro ně stala spíš nějakou další povinností. Ani Jiří si ji nijak zvlášť neužíval. To, jestli je dobrý ve fotbale, řešil více než jestli je dobrý v práci a fotbal mu ve finále mnoho radosti nepřinášel.

Proč vykonávat zájmové aktivity!

Tady je důležité si uvědomit, proč nějakou konkrétní činnost vlastně děláte. Volnočasové aktivity by měly být vykonávány hlavně pro radost. To také zpravidla bývá primární důvod, proč s nimi člověk začíná. Proto byste měli k činnosti přistupovat tak, aby vás těšila i nadále. K čemu vám je, že bude sbor, ve kterém zpíváte ať už vy nebo vaše dítě nejlepší v kraji, pokud se z účinkování v něm vytratilo potěšení a vztahy v něm zkazil přehnaný perfekcionismus a kritika?

Uvědomte si, že vaše hobby vás v naprosté většině případů z materiálního hlediska neživí. Mělo by vás však „krmit“ duševně.

Což ovšem nepůjde, pokud k němu budete přistupovat přehnaně vážně. A pokud to je doopravdy tak, že je pro vás výkon v něm to nejdůležitější v životě, zkuste respektovat, že pro ostatní to může být opravdu pouze zábava, pokuste se nevnucovat jim svůj přístup a dopřejte jim, aby se jednoduše pouze dobře bavili.