Workoholismus, aneb když jsme stále v práci - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

vloženo 5.2. 2024Workoholismus, aneb když jsme stále v práci



V dnešní době klademe velký důraz na pracovní výkon, dokonalost, úspěšnost, svět je uspěchaný a plný stresu. V tomto náročném každodenním koloběhu, který je často spojen s pracovní přetížeností, mnozí lidé zapomínají na odpočinek. A právě vyváženost práce a odpočinku nám může přinést životní spokojenost a harmonii.


Tělo nás varuje, měli bychom zpomalit…

V zaměstnání jsme si zvykli, že máme hodně práce, že nestíháme všechny pracovní závazky dokonale plnit, někdy musíme dělat přesčasy či si brát práci dokonce domů. Kde je však ta pomyslná hranice, kdy je práce pro nás zdravá a kdy nám může spíše uškodit? S krátkodobým pracovním přetížením či stresem se většinou brzy vyrovnáme, u dlouhodobé pracovní zátěže nám však tělo může začít dávat varovné signály, že bychom měli zpomalit. Ne vždy však svému tělu nasloucháme a těchto signálů si všimneme. Tělo může reagovat na nadměrné pracovní přetížení různými zdravotními obtížemi např. bolestmi hlavy, břicha, nechutenstvím, můžeme pociťovat změny či kolísání nálad, neklid, úzkosti, únavu, nespavost apod. Často začneme zanedbávat rodinu a přátele, se kterými trávíme čím dál méně času. Pokud si těchto signálů nevšimneme a neupravíme náš pracovní rytmus, můžeme se dostat až do stavu naprostého psychického vyčerpání či lze dokonce hovořit o syndromu vyhoření, kdy nás už naše práce netěší a nevidíme v ní žádný smysl.

Když se stírají hranice mezi pracovním a soukromým životem

Díky mobilním telefonům, mobilnímu internetu a přístupu k emailové poště se z nás staly nepřetržitě běžící stroje, neboť jsme dostupní vždy a všude. Zkuste si také sami odpovědět na otázku, zda vyřizujete pracovní poštu či další pracovní záležitosti z domova? Je nezbytné dát svému pracovnímu tempu určité hranice – např. v době oběda, po pracovní době, o víkendech vypneme pracovní mobilní telefon, nevyřizujeme emaily. Pokud nezbytně potřebujeme zařizovat pracovní záležitosti v době volna, vyčleníme si např. dvakrát denně určitý časový úsek, kdy se práci budeme věnovat. Pamatujme na to, že dovolená a víkendy jsou na to, abychom si odpočinuli, proto zde nemá práce své místo. Naopak v tomto období bychom měli pracovní záležitosti a myšlenky nechat z naší mysli odplout někam hodně daleko. I v zaměstnání potřebujeme krátké pauzy na odpočinek a obědovou pauzu bychom měli věnovat opravdu poklidnému stravování, nikoli rychlému snězení čehosi u počítače. Delegujte také část práce na své kolegy, vše nemusíte udělat sami.

NAŠI PSYCHOLOGOVÉ JSOU VÁM K DISPOZICI NA TELEFONU -  24 HODIN DENNĚ, 7 DNÍ V TÝDNU!

Uzavíráme se do své pracovní bubliny

I práce se může stát závislostí, avšak velmi těžko se tato závislost rozpoznává, protože pracovitost je naší společností považována za hodnotu, které bychom si měli vážit. Závislost na práci se u člověka rozvíjí postupně, nejprve jsme stále v práci, pracujeme přesčasy, nebereme si dovolenou. Čím dál více času trávíme v zaměstnání a omezujeme kontakt s rodinou i přáteli, uzavíráme se do pracovní bubliny, ze které máme obtíže vystoupit. Tělo může na zátěž reagovat různými zdravotními obtížemi, o kterých jsme hovořili na začátku tohoto článku. Jedinec závislý na práci má v pozdních fázích často problémy v rodině, která není ochotna tolerovat jeho naprosté odevzdání se práci. Takový manžel může domů nosit sice dostatek finančních prostředků, ale rodina nemá prakticky žádné společné chvilky, které by mohli spolu trávit, manželka se může cítit opuštěná a na vše sama.

Jak ale odlišíme člověka závislého na práci od pracovitého zaměstnance?

Pracovitý člověk je výkonný, ale zároveň žije plnohodnotný osobní život, kdežto workholik má v myšlenkách neustále nutkavou potřebu pracovat. I u workholiků můžeme dokonce rozlišovat různé typy – někteří pracují urputně od začátku až do konce, jiní pracují v určitých záchvatech, mnozí mají rozpracovanou řadu věcí a ne vždy stačí vše dokončit. Protože workholik vyžaduje často své zrychlené tempo od ostatních, vznikají tak mezi ním a kolegy zbytečné rozpory a napětí ve vztazích.

Co můžeme pro sebe udělat, aby nám bylo lépe?

Jakým směrem bychom se tedy měli vydat, když pozorujeme, že prací trávíme více času, než je běžné? Z workholika by se měl stát přiměřeně pracující člověk, nezbytné je tedy změnit svůj dosavadní pracovní stereotyp. Při vlastní práci musíme dbát na její dobrou organizaci a dodržovat hranice (nenosit si práci domů, dělat co nejméně přesčasů, dbát na pauzy). Nesmíme zapomínat na pravidelný odpočinek, trávit co nejvíce času s rodinou a přáteli, a je dobré se také znovu vrátit ke koníčkům a aktivitám, které nás dříve těšily a přinášely nám spokojenost.

Další články:

Můj manžel je gay?!!! Moje manželka je lesba?!!!vloženo 17. 8. 2020

Můj manžel je gay?!!! Moje manželka je lesba?!!!

Zní vám tento výkřik absurdně? Možná by nebyl tak absurdní v minulosti, kdy byla homosexualita tabu nebo společensky nepřípustná, leckdy leckde dokonce trestná. Přesto se i v současnosti stává, že se třeba i dlouholetý partnerský vztah zhroutí právě kvůli homosexualitě partnera či partnerky.

Jak je to možné?

Hraniční porucha osobnostivloženo 27. 7. 2020

Hraniční porucha osobnosti

Hranice mezi tím, co je jen hodně divné a co už je projev nemoci, je dost tenká. Tak je tomu u více psychiatrických diagnóz, ale zvláště ošemetné je to podle mě u tzv. poruch osobnosti. 

Jak jednat s lidmi trpící touto nemocí?

Jak se co nejlépe postarat o senioravloženo 20. 7. 2020

Jak se co nejlépe postarat o seniora

Není třeba připomínat, že každý z nás jednou zestárne, každý z nás se může stát obtížným a náročným břemenem. Tím spíš bychom se měli zamýšlet nad tím, jak poskytnout co nejlepší péči svým blízkým.

Jak rozpoznat, zda tím, že vyhovujete přání seniora zůstat doma ve vaší péči, mu skutečně pomáháte?

Kamarádka nebo psycholog?vloženo 13. 7. 2020

Kamarádka nebo psycholog?

Kamarádka nás uchlácholí, vyslechne a reaguje s naprostým porozuměním. Ale... Co když je problém tak intimní nebo bolestný, že je nám hanba o něm mluvit.

Na rozdíl od kamarádek je psycholog právě tím, kdo nevidí věci zjednodušeně a dokáže zkombinovat jak pohled „zvenčí“, tak pohled „zevnitř“.

|<< < 31 | 32 | 33 | 34 | 35 > >>|

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky