Strach – emoce, kterou každý z nás čas do času zažívá. Někdy dobrovolně, třeba při sledování nějakého horrorového filmu, někdy naopak nedobrovolně. Spousta z nás má strach z rozchodu, ze ztráty zaměstnání, uzavřených prostor, pavouků, apod. Podívejme se alespoň na základní penzum informací o prožívání strachu a jeho vlivu na kvalitu lidského života.
Není strach jako strach
Strach je jednou ze základních emocí, kterou každý z nás prožívá. Strach může být jak pozitivní1, tak negativní. Cítit strach v situacích ohrožení (mimořádných či traumatických apod.) je naprosto přirozené, naopak absence strachu se dá klasifikovat jako určitá porucha emočního prožívání daného jedince.
Jak uvádí Kastová, „strach se vztahuje k budoucnosti a projevuje se nástupem nepříjemného napětí a vzrušení, obavnými fantaziemi, tělesnou reakcí a v chování. (…) Pokud nelze určit příčinu nebezpečí, mluvíme o úzkosti, je-li příčina lokalizována, mluvíme o strachu.“2
Strach, jako každá emoce, nás ovlivňuje ve třech rovinách. Je důležité si uvědomit, že tyto tři roviny jsou propojené a dějí se (téměř) současně.
Strach na rovině fyziologické pracuje s velkým množstvím energie, která se při jejím nedostatečném odbourání projevuje mnohými tělesnými obtížemi (třesem, potížemi s dýcháním apod.). Na prožitkové rovině (poté, co cítíme strach) vyvolává různé myšlenky či obrazy, které nám tento strach pojmenují (Bojím se dalšího deště, Co když znovu nabourám, To nemůžu přežít, Co když se to stane znovu…). Tyto myšlenky pak také samozřejmě ovlivňují tělesné reakce i naše chování. Na rovině behaviorální se pak strach projevuje zpravidla chováním, které můžeme jednoduše popsat jako útěk nebo útok. Strach ovšem může fungovat v různých situacích u různých jedinců různě. U někoho může strach vyvolat strnutí, neschopnost pohybu (mrtvý brouk). Naopak jelikož strach v nás mobilizuje hodně energie, může někomu pomoci k vyšším výkonům, než jakých by byl schopen bez subjektivního prožitku této emoce.
Co se děje s naším tělem?
Ještě se na chvíli zastavme u fyziologických reakcí na strach. „Ve chvíli ohrožení vyplaví naše tělo do krevního oběhu hormony a vy pocítíte nával, kterému se někdy říká adrenalinová pumpa. To by ve vás mělo spustit uvědomění, že směřujete k fyziologicky nejlepšímu nastavení pro řešení krizových situací. Ano, ten nával, který máme spojený se strachem, je ve skutečnosti užitečná věc! Jak vaše tepová frekvence stoupá, velmi rychle (během několika vteřin) se přehoupne k hormonálně podmíněnému vzestupu tepové frekvence, což se projevuje 115 až 145 tepy za minutu. (…) Při této frekvenci se zhoršují pouze jemné motorické schopnosti, jako je psaní. Ostatní motorika, kterou používáme například při střílení z pistole, údery pěstí nebo kopání, zůstane v podstatě neovlivněna. Je nutné udržet tělo, aby se jeho tepová frekvence tváří v tvář extrémnímu nebezpečí nezvýšila příliš. Zvýší-li se totiž nad oněch optimálních 145 tepů za minutu, začnete pomalu ztrácet schopnost reagovat na nebezpečí.“3
Jak se zbavit strachu?
Na každého z nás tedy strach působí individuálně. Ovšem se strachem, jako s jakoukoliv jinou emocí, lze nadále pracovat. To znamená, že i jedinec, který cítí velký strach například z opětovného řízení motorového vozidla, ho může potlačit, snížit na únosnou míru tak, aby nebyl blokem, ale naopak pozitivním elementem. Lze použít především dvě strategie, využívané zejména v kognitivně-behaviorální terapii při léčbě fóbií (chorobných strachů), kterými jsou desenzibilizace a expozice. První (desenzibilizace) spočívá v tom, že je jedinec vystavován postupně stále vyšším zdrojům strachu, postupně si na něj zvyká, druhá (expozice) pracuje tak, že je jedinec vystaven podnětu, který u něj strach vzbuzuje a čím dále v něm setrvává, tím méně strach pociťuje (strach je emoce, která vyžaduje velkou energii, tudíž čím déle trvá, tím méně energie se mu dostává a tím slábne).
Prožívání strachu je spjaté s previktimní osobností, a tudíž také s přípravou na mimořádné události. Čím více informací má daný jedinec k dispozici, tím připravenější a kompetentnější se může cítit (viz. takzvaná poučená oběť).
Autor článku: Mgr. Tibor A. Brečka (z knihy Psychologie katastrof, vybrané kapitoly)
Použitá literatura a jiné zdroje :
1) Brečka T.A.: Psychologie katastrof: vybrané kapitoly, 1. vyd. Praha: Triton 2009. 119 s. ISBN 978-80-7387-330-1.
2) Müller L., Müller A. (ed.): Slovník analytické psychologie, Portál, Praha 2006, ISBN 80-7178-863-5.
3) Ruge R.: Bojovníkova mantra, Triton, Praha 2006, ISBN 80-7254-850-6.
4) Strach může ochraňovat srdce, časopis Psychologie dnes, ročník 14., 2008, č. 4, str. 33, ISSN 121-9607.
Roztroušená skleróza je jedno z nejčastějších neurologických onemocnění. Postihuje spíše ženy než muže a obvykle se objevuje mezi devětadvacátým a třiatřicátým rokem. Tato nemoc napadá myelinovou vrstvu, což jsou tukové buňky, které obalují nervy a umožňují efektivní vedení elektrických impulzů, díky kterým se můžeme bezproblémově pohybovat.
Jak na úspěšnou léčbu?