Víte, co je schizofrenie? Mnoho lidí určitě ví, že se jedná o psychické onemocnění. A velká část z nich se domnívá, že se projevuje tím, že má člověk rozdvojenou osobnost. Těžko říct, jak se stalo, že je toto přesvědčení mezi lidmi natolik rozšířené, každopádně je nepravdivé.
Schizofrenie
Schizofrenie je psychotickým onemocněním a jelikož vážně narušuje schopnost člověka fungovat ve světě, řadí se mezi ta nejzávažnější. Zasahuje myšlení, chování i emoce. Výsledkem je, že pacient nemá stejný kontakt s realitou, jak je běžné u zdravých lidí.
Nejvýraznějšími příznaky schizofrenie jsou ve většině případů bludy a halucinace. Blud je mylné přesvědčení, které nelze danému člověku vyvrátit, přestože je očividně nereálné a bizarní. Pacient si je však jeho pravdivostí zcela jistý a podle toho se taky chová. Existuje spousta různých druhů bludů. Člověk si například může myslet, že má nějaké zvláštní schopnosti, je významnou osobností, trpí nějakou neobvyklou nemocí, někdo ho pronásleduje apod.
Halucinace vznikají na základě narušeného vnímání. Mohou být zrakové, sluchové, čichové a tělové. Tyto druhy jsou asi nejčastější, ale mezi halucinace také patří pocit vkládání myšlenek do hlavy, dále pocit nemocného, že někdo mluví jeho ústy, že například slyší kolenem nebo vidí nosem a mnohé další. Pro diagnózu schizofrenie však bývají nejvýznamnější právě sluchové halucinace, kdy člověk slyší hlasy, které mu například něco sdělují, přikazují, hádají se mezi sebou...
S ohledem na příznaky je logické, že se nemocný často chová nepochopitelně. Pro něj je okolní svět také nesrozumitelný a často ohrožující. Člověk může být apatický, vyhýbat se sociálním kontaktům, obvykle mluví méně nebo jinak než dříve, případně vůbec. Často reaguje nepřiměřeně situaci, bývá negativní, apatický, jeho emoce jsou nepřirozeně chudé. Osobnost člověka se mění, ale nerozdvojuje. Nemá dvě různé osobnosti, ale pouze jednu, která je však jiná než dříve.
Není přesně známo, proč schizofrenie vzniká. Někteří odborníci se domnívají, že je její příčinou nefunkční rodinné prostředí, jiní zase, že je důsledkem fyziologických změn. Názorů je více, ale momentálně převládá ten, že se schizofrenie nerozvine na základě pouze jediné příčiny, ale že se na jejím vzniku podílí několik různých faktorů.
Vývoj této choroby je různý v závislosti na jedinci a na tom, jak brzo byla zahájena léčba. Nejčastěji začíná mezi patnáctým a pětatřicátým rokem a postihuje stejně často ženy i muže. V počáteční fázi se nemusí nemoc projevovat nijak dramaticky, někdy si okolí ani nevšimne, že se s člověkem děje něco divného. Nemocný může ztratit zájem o aktivity, které ho dříve bavily, může přestat pečovat o svůj zevnějšek, začne být vůči druhým podezíravý. Jen podle tohoto však nelze určit, že jde o schizofrenii, takto mohou začínat i jiná onemocnění. Specifické jsou příznaky uvedené výše. Ty se mohou objevit jen v jedné atace a člověk po zaléčení žije bez dalších potíží. U velké části pacientů se však dlouhodobě střídají „dobrá“ a „špatná“ období, případně ta dobrá vůbec nemají.
K léčbě schizofrenie jsou používána takzvaná antipsychotika. Dříve tyto léky mívaly řadu vedlejších účinků, postupně však byly natolik zdokonaleny, že jejich užívání zpravidla nebývá provázeno nežádoucími projevy. Farmakoterapii je vhodné podpořit psychoterapií. Jelikož pacienti si často příčinu svých potíží neuvědomují, je potřeba jim vše srozumitelně vysvětlit a zrovna tak i jejich nejbližším. Vhodná také bývá podpora pacienta formou pracovní terapie a tréninku sociálních dovedností, aby byl člověk schopný co nejlépe fungovat ve vnějším světě.
Počáteční stadia schizofrenie často bývají léčena ambulantně, což je dobré, jelikož tak člověk v rámci možností neztratí kontakt s běžným životem a předchází se tím jeho zbytečné izolaci. Společnost se často na schizofreniky dívá značně podezíravě, obvykle z obavy, že by mohli být nebezpeční. Ve skutečnosti však většinou platí to, že pokud člověk neměl nějaké násilné tendence před vypuknutím choroby, nemoc to nezmění.
Mnohočetná porucha osobnosti
Mnohočetná porucha osobnosti patří mezi dissociativní poruchy. Na rozdíl od schizofrenie se vyskytuje vzácně. Většinou vzniká náhle jako následek nějaké stresové události nebo extrémně obtížného období.
A toto je nemoc, pro kterou je typická přítomnost dvou nebo i více osobností u jednoho člověka. V danou chvíli se však vždy projevuje pouze jedna, která se může zcela lišit od té druhé jak projevy, tak například i rukopisem, zdravotními potížemi, schopnostmi. Jednotlivé osobnosti o sobě nevědí, každá má svou vlastní identitu a vzpomínky. Většinou je jedna z osobností dominantnější.
K léčbě této poruchy se využívají především antidepresiva a psychoterapie. Někdy se příznaky upraví během několika týdnů, jindy je tento stav dlouhodobější. Tak jako tak představuje pro osobu zátěž. Sice si jedna osobnost neuvědomuje existenci té druhé, ale výpadků paměti si vědomá je a následků, které tyto změny mají, také.
Ať už děti přijdou v jakémkoliv věku a ať jsou plánované nebo ne, vždycky to pro člověka znamená velkou změnu. Na rodiče jsou kladeny nové nároky a s těmi není lehké se vypořádat ani v případě, že je dítě chtěné
S některými situacemi a problémy se však v různé míře potýká většina rodičů a proto je dobré o nich předem vědět.