Roztroušená skleróza - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Roztroušená skleróza je jedno z nejčastějších neurologických onemocnění. Postihuje spíše ženy než muže a obvykle se objevuje mezi devětadvacátým a třiatřicátým rokem. Tato nemoc napadá myelinovou vrstvu, což jsou tukové buňky, které obalují nervy a umožňují efektivní vedení elektrických impulzů, díky kterým se můžeme bezproblémově pohybovat. Pokud jsou narušeny, jako je tomu například v případě roztroušené sklerózy, projevuje se to právě více nebo méně na schopnosti pohybu.

Proč někteří lidé onemocní roztroušenou sklerózou, není jasné. Existují různé teorie, ale žádná dosud nebyla stoprocentně potvrzena. Převládá názor, že se jedná o autoimunitní onemocnění, kdy imunitní systém z nějakého důvodu napadá právě myelinové pochvy. Někteří odborníci se domnívají, že se tak děje proto, že se v organismu nachází vir, který je sice sám o sobě nečinný, ale svou přítomností provokuje imunitní systém. Žádný konkrétní vir však objeven nebyl.

Začátek i vývoj onemocnění bývá různý

U někoho se projevuje brněním v končetině, u jiného se objeví závažné potíže s hybností. V každém případě však pro naprostou většinu pacientů bývá samotná diagnóza pořádným šokem a to především proto, že roztroušená skleróza je sice léčitelná, není však vyléčitelná. Optimistické vyhlídky nepodporují ani příběhy zveřejněné na internetu, které zpravidla popisují spíše ty těžší případy. Rovněž oficiální informační brožurky často připravují pacienty spíše na to nejhorší. Mnoho z nich se díky tomu hned vidí na invalidním vozíku s osobní asistentkou po boku.

U řady lidí však nakonec průběh není až tak hrozivý a mohou žít bez větších omezení. V boji s touto nemocí je velmi důležitá psychika a to, jak se k diagnóze člověk postaví. Přestože se jedná o závažné onemocnění, ničemu neprospěje, když se člověk hned na začátku zhroutí už z pouhé představy, že jednou skončí jako bezmocná troska. U spousty lidí to tak vůbec nedopadne. A kdo tomu věří, u toho zpravidla průběh nemoci mírnější.

Na co se zaměřit

Samozřejmě to ale neznamená, že by pacienti měli nemoc zcela popírat. V každém případě je dobré, když se o sebe začnou lépe starat. Jako snad u všech onemocnění k dobrému zdravotnímu stavu přispívá vyvážená strava a přiměřený pohyb. Pro nemocné může být těžké se věnovat tělesnému cvičení, ale zpravidla každý dokáže najít aspoň nějaký druh pohybu, který mu vyhovuje a nepůsobí mu větší potíže. Důležité je také umět odpočívat, příliš se nestresovat a pokud možno omezit alkohol a kouření.

Alternativní přístupy

Jako u většiny onemocnění lze i zde najít množství alternativních přístupů k léčbě, ke kterým se pacienti často uchylují, aby tak doplnili nebo případně zcela nahradili klasickou medicínu. Člověk si může vybrat, jestli jen přidá různé přípravky či postupy nebo překope celý svůj životní styl, jak je tomu například v případě makrobiotiky. Na trhu se také objevuje množství přípravků, které údajně roztroušenou sklerózu léčí přímo zázračně. Někteří lidé se naopak v souvislosti se svým onemocněním začnou více zajímat o psychosomatiku a pátrat po tom, jak vyléčit tělo prostřednictvím duše.

Rozhodně není nic špatného na tom, pokud člověk hledá i jiné cesty k uzdravení, neměl by však bezhlavě zavrhnout klasickou medicínu. Obojí se může hezky doplňovat. Přestože lékaři bývají k alternativním přístupům skeptičtí a někdy se o nich vyjadřují i značně pohrdavě, pravdou je, že většina léčitelů a přírodních přípravků člověku přinejmenším neublíží, nesmí však zapomínat na zdravý rozum. Dobré je obrátit se ideálně na léčitele, se kterým má již pozitivní zkušenost někdo z blízkých nebo případně na někoho, kdo je ve svém oboru všeobecně uznávaný. Léčitel obvykle nemocnému doporučí úpravu stravy a životního stylu (což by měl udělat i lékař), přidá různé léčivé přípravky na přírodní bázy a někdy zvolí i další metody jako je například akupunktura. Přístup každého léčitele je však trochu jiný a člověk by si měl vybrat podle toho, co je nejbližší jemu.

Rovněž na různých „zaručených“ doplňcích stravy nemusí být nic zlého. Je jich však v dnešní době tolik a jsou tak horlivě propagované, že člověku hledajícímu zdraví by se mohlo lehce stát, že bude mít za chvíli doma malou lékárnu. Roztroušená skleróza patří mezi ta onemocnění, která lidem obvykle nahánějí hrůzu a o to zoufalejší tedy bývají v hledání pomoci. Jsou proto náchylnější k tomu, aby podlehli lákavé reklamě a pořídili si víceméně cokoliv, co by mohlo zabrat. Než tedy začnete pořizovat všechny zelené ječmeny, koncentráty z aloe vera, chlorelly atd., zkuste se nejprve poradit s někým, kdo se v tom vyzná. Věřím, že jsou zdravé, neuškodí a snad mohou i pomoci, ale není podle mě nutné užívat vše najednou.

Jak na úspěšnou léčbu?

Co se týče psychosomatických teorií, tak ty tvrdí vesměs to, že roztroušená skleróza postihuje lidi, kteří jsou příliš zatvrzelí ve svých životních postojích a přitom spoutaní strachem ze života. Je údajně důsledkem nechuti dál čelit výzvám života, kterou provází stížnosti na svůj těžký úděl a na lidi kolem sebe. Pro úspěšnou léčbu je tedy důležité, aby byl pacient ochotný kolem sebe hledat třeba i drobné krásy, radovat se z přítomnosti svých blízkých, snažit se být jim i přes všechny potíže a nedorozumění oporou (samozřejmě v rozumné míře), naučit se jim odpouštět jejich chyby a chovat se k nim laskavě. A také umět si odpustit vlastní prohřešky, poučit se z nich a jít dál. I nemocný člověk může mít hezký život, pokud je ochotný pro to něco udělat. Zásadní je nerezignovat, ale dál se snažit myslet spíše optimisticky a postupovat ve svém životě kupředu jak fyzicky tak duševně. Potom je velká naděje, že nebude průběh onemocnění nijak dramatický.

Velký přínos alternativních metod vidím já osobně právě v tom, že vyžadují aktivitu nemocného a ten je nucen se sám snažit a rozvíjet a ne pouze pasivně a mnohdy i jaksi bezmocně čekat, až mu dá pan doktor nějakou novou injekci nebo tabletku. Rovněž jsou pro člověka mnohdy zdrojem nové naděje, která je natolik potřebná pro zdárný průběh léčby. Pacient by však na druhou stranu neměl očekávat žádné zázračné uzdravení, protože potom by ho případné zklamání mohlo připravit o tolik energie, že nebude mít víc sil k boji s nemocí. Je dobré si uvědomit, že i samotné zastavení nebo zpomalení rozvoje nemoci je velký úspěch a že zlepšení obvykle nenastává hned, ale chce to nějaký čas.