Skoro každý z nás se již dostal do životní situace, kde je, jak víme, každá rada drahá. Ať už nás podvedl partner, nebo nás neposlouchají děti, vyhodili nás z práce, hrozí nám exekuce, ideálně a dle Murphyho zákona, se vše děje najednou. Připadá nám, že se náš celý svět bortí, všichni a vše je proti nám. Co v takové chvíli uděláme? Většinou se s žádostí o pomoc obrátíme na své blízké, rodiče, nejlepší přátele či partnera, tedy pokud se jich to přímo netýká.
Problém je třeba řešit!
Mnohdy je však situace tak intimní, že se o ní s nikým bavit nechceme, či již jednoduše nevíme, kde a jak začít.
Co zbývá? Musíme to zvládnout sami. Mluvím zde o životní krizi, ne o menší hádce s přítelem či kolegou. Abychom takovou krizi překonali zcela, a to bez cizí pomoci, musíme si být vědomi toho, že nás to bude stát spousty sil, energie, času. A protože se necítíme dobře, nemůžeme logicky přinášet takové výsledky, na jaké jsou naši nadřízení zvyklí, k našim partnerům a dětem se chováme podrážděně, tedy pokud vůbec reagujeme. Na otázky typu: „Co se s tebou proboha děje?“, nejsme schopni rozumně odpovědět, a to ve většině případů končí fiaskem na všech frontách. Je to však nutné? Proč se neobrátíme na psychologa? Proč je v české společnosti zakořeněn tak silný a negativní pocit vůči psychologům? Zaráží mě, že jedna z nejčastějších odpovědí na otázku, proč nepožádáš o radu psychologa, zní: „Copak jsem nemocný“, „Copak jsem blázen?“. Je zcela jasné, že diametrální rozdíl mezi psychiatrem a psychologem není české veřejnosti znám.
Kdo je tedy psycholog a jak mi může pomoci? Jaký je rozdíl mezi psychologem a psychiatrem a kdo je vlastně psychoterapeut?
Psycholog – když nás život zkouší
Spojovat si psychologii s duševními nemocemi je velký, ale bohužel poměrně častý omyl. Psycholog je zde pro každého, kdo se ocitl v náročné životní situaci. Psycholog není psychiatr!
Psycholog není, na rozdíl od psychiatra, absolventem medicíny, nýbrž společenských věd. Obor psychologie se studuje na filosofické fakultě nebo na fakultě sociálních studií. Psycholog je tedy vždy vysokoškolsky vzdělaný člověk, zpravidla absolvent pětiletého magisterského oboru, v některých případech tříletého bakalářského. Zatímco psychiatr léčí lidskou duši léky, psycholog ji léčí slovem. Prostřednictvím rozhovoru s klientem (nikoliv pacientem!) pomáhá psycholog najít kořeny problémů, proniknout hlouběji do podstaty toho, co daného člověka trápí a objevit východiska. Psycholog je schopný díky svému odbornému vzdělání dobře porozumět povaze a přirozeným duševním pochodům lidí, ví, jak lidé reagují v tíživé životní situaci, jak se cítí a jak jim lze pomoci.
Psycholog, který poskytuje poradenství, má obvykle za sebou kromě vysokoškolského studia speciální atestaci z klinické psychologie nebo psychoterapeutický výcvik.
Psychiatr – ten, který podává léky
Psychiatr je odborníkem, ze kterého má většina lidí strach. Asociují se nám k němu zamčené místnosti s polstrovanými zdmi, svěrací kazajka a společenské opovržení. Ano, psychiatr je odborník z oblasti medicíny, absolvent lékařské fakulty. Zároveň je to však člověk, kterého ve svém životě potřebuje vyhledat jen menšina lidí, ti, jejichž psychické problémy přerostly do roviny nemoci, a to obvykle jen dočasně, pak se opět mohou vrátit do normálního života. I představa svěrací kazajky je trochu přehnaná, psychiatr léčí především pomocí léků, které svým pacientům předepisuje.
Většina lidí, kteří jsou ve svém životě donuceni navštívit psychiatra, by tomu mohla předejít, kdyby svůj problém začali řešit včas s psychologem. Velké životní problémy, ať už jsou jakékoliv, a nemožnost najít z nich východisko, skutečně mohou po čase vést až k nutnosti vyhledat lékaře – psychiatra. Je to trochu podobné, jako když si nenecháte včas spravit zkažený zub, a pak vás začne bolet tak, že si ho musíte nechat vytrhnout.
Psychoterapeut – pomůže k osobnostnímu růstu
Profese psychoterapeuta je psychologovi velmi podobná, nejde však úplně o totéž. Psychoterapeut může být zároveň i vystudovaným psychologem, avšak není to nutností. Zatímco psychologické poradenství se specializuje především na pomoc v náročných a závažných životních situacích, psychoterapeut je zde především pro ty, kdo cítí, že jejich problém je spíš někde uvnitř v jejich duši než ve vnějším světě. Může jít například o různé fobie a psychické bloky.
K tomu, aby se člověk mohl stát psychoterapeutem, je nezbytné absolvovat speciální několikaletý psychoterapeutický výcvik. Jde o výcvik akreditovaný českou nebo mezinárodní profesní organizací, který zaručuje odbornou způsobilost psychoterapeuta. V průběhu výcviku získává budoucí psychoterapeut teoretické i praktické znalosti a navíc sám podstupuje vlastní zkušenost s procesem psychoterapie, zažije si roli svých klientů na vlastní kůži. Psychoterapie totiž pracuje víc než psychologické poradenství s procesem vnitřní přeměny, s osobnostním rozvojem. Pomáhá svému klientovi dosáhnout pozitivních osobnostních změn, které si klient přeje, jen neví, jak na to.
Většina psychoterapeutů má kromě popsaného výcviku navíc i vysokoškolské vzdělání humanitního, případně zdravotnického směru.
Nebuďte již se svým problémem déle sami, vyberte si, kterého z našich odborníků požádáte o radu.
Mozek muže a ženy je odlišný. Mnohdy nechápeme myšlenkové pochody svého protějšku a přemýšlíme, jestli se dá ta odlišnost generalizovat, a tudíž nemá smysl se tím trápit. A tak si říkáme, zda za to můžou geny nebo výchova v rodině.
Fyziologické rozdíly mezi mužským a ženským mozkem jsou dány vlivem hormonů.