Proč ženy přestávají být ženami - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Stále častěji se setkáváme s pocity, že se přístup žen k životu a k jejich roli v něm v poslední době mění. V jistých ohledech se ženy mění v muže. Některé méně, některé více, ale obecně vzato ženy na sebe částečně přebírají mužskou úlohu.

Těmi jistými ohledy je například to, jak vnímají potřebu kariérního růstu a naplnění mateřské role a jejich vzájemné upřednostňování. Větší samostatnost žen oslabuje jejich důvěru v muže. A čím více je muž ochuzen o plnění svých rolí, tím hůře se může stát skutečně zralým, pokud se tak dosud nestalo. Z jakých příčin k této přeměně dochází a kam až to může zajít? A je toto směřování správné či nesprávné? Dá se vůbec odpovědět jednoznačně nebo to předurčuje odlišný názor dle toho, jaké pohlaví to zrovna posuzuje?

To, že na sebe ženy přebírají více zodpovědnosti než dříve, působí jako kdyby v mužích ztratily oporu a přestávaly jim důvěřovat. Ve skutečnosti to tak pravděpodobně nebude a spíše jde o jakousi novodobou ženskou ambici, samotní muži to tak ale vnímat mohou. Řada žen dnes chce zvládat jak péči o rodinu, tak i pracovní kariéru, nechtějí nad ničím ztrácet kontrolu. V některých případech může jít jen o trend. Ženy sledují ostatní ženy, vidí, že je možné být úspěšná na všech frontách a tak cítí potřebu usilovat o totéž. Také chtějí být vnímány jako silné a výkonné ženy. Jindy ale příčiny mohou mít mnohem hlubší kořeny.

Odraz rodinných poměrů

Může se například jednat o ženy, které vyrůstaly v rodině, kde selhal otec nebo dokonce oba rodiče. Pokud v rodině, kde otec zklamal a byl nezodpovědný, matka právě tuto chybějící zodpovědnost přenášela na dospívající dceru, která tak vnímá, že rodiče svým způsobem zklamali a do života si tudíž odnáší pocit, že se o sebe musí postarat sama. Pakliže úlohu nefungujícího otce plně přebírá matka, dívka z takové rodiny pokračuje v životě s pocitem, že muži jsou slabí a není na ně spolehnutí. Jde o dobrovolně nefungující otce, kteří nejsou ochotní se starat o rodinu. Pro každou dívku je její otec prvním důležitým mužem v životě a logicky i určitým vzorem. Pokud však otec takto zklamal, je tu riziko, že daná dívka žije následně a prožívá každý vztah s pocitem, že jsou muži nezodpovědní a nedá se jim věřit. Přebírá tak raději, jak je z mládí zvyklá, veškerou zodpovědnost na sebe.

Stejně tak dívky, které vychovávají příliš dominantní rodiče, v budoucnu hůře důvěřují jiným. Vybavují si ty pocity, kdy je rodiče neustále kontrolovali a měli pod drobnohledem. Cítily se jako v poutech, protože samy nemohly vůbec o ničem rozhodovat a v podstatě ani neměly šanci vytvořit si vlastní názor. V dospělosti tak raději chtějí být samostatné, jít si za svými cíli a nechtějí si nechat do ničeho mluvit. Tu šanci ovládat svůj život chtějí konečně plně využít. Rovněž může mít neblahý dopad, když jsou rodiče až příliš starostliví. Z pocitu, že by jejich dcera něco neudělala dobře či ze strachu, aby si neublížila, ji radši nenechají dělat nic a vše udělají za ní. Daná dívka se tak i dál v životě potýká s pocitem vlastní neschopnosti, případně se naučí si raději vše udělat sama a nechce od nikoho nijak pomoct.

Protiklady se přitahují

Všechny výše uvedené příčiny spojuje dříve zažitý pocit bezmoci a nechuť zažít podobný pocit znovu. Žena, která něco takového zažila, chce mít svůj život pevně ve svých rukách a nedovolit nikomu její život jakkoli ovládat. Nese to s sebou i jisté riziko. Takové ženy většinou vyhledávají naopak slabé muže, čímž se pořád udržují spíše v té mužské auře. Ženy takto toužící po samostatnosti mnohdy odkládají založení rodiny, aby právě o střeženou samostatnost a nezávislost nepřišly. Podobné typy žen vůbec těžko hledají muže, protože ti mají pocit, že takto samostatné a nezávislé ženy je vůbec nepotřebují a mnozí muži by se v takovém vztahu necítili dobře. Logicky tedy jsou k těmto ženám přitahováni slabší muži, jenž vlastně ještě sami potřebují, aby se o ně někdo tak trochu staral.

Možná je dobré, tak jako ve všem, když nejde o ani jeden extrém a žena v sobě kombinuje obě energie, ženskou i mužskou. Protože je vlastně fajn, když chce mít žena věci pod kontrolou a neustále ji žene dopředu nějaký cíl. Zároveň by se ale měla umět ve správný moment uvolnit a neztrácet důvěru v druhé. Měla by být přesvědčená o tom, že je v pořádku, když nám někdo pomáhá a naučit se mít z toho radost a ne špatný pocit. Není od věci, když žena umí přijmout věci tak, jak přijdou. A je naprosto v pořádku, když je žena zodpovědná sama za sebe, ale měla by být schopna dát prostor i druhým. Žádná z obou energií by tedy neměla příliš zastínit tu druhou. To nám totiž zjednoduší život, jenž tak můžeme žít vyrovnaně a v harmonii a dopřát tak totéž i našim blízkým.