Proč nás přitahují stále stejní neřádi - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Otázka do pranice! Žijeme s někým, kdo se k nám, v lepším případě, nechová hezky. V tom horším nám ubližuje. Proč si to necháme líbit a proč s ním vůbec jsme?

Věrná láska a citlivý partner je přesně to, po čem toužíme. Když to ale máme, začínáme se nudit. Nebo si rovnou přitahujeme stále stejně špatné typy. Každá příležitost, jak potkat drsňáka nebo podvodnici, kteří se na nic neptají a všechno si berou sami, je nám dost dobrá. Dokonce, i když jsou nám hned od začátku nevěrní.

Co nás žene do náruče parchanta nebo podvodnice

Nikdy si nenajdeme nikoho normálního, vztahy vždycky končí krachem. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, najdeme v sobě. Naše vnitřní nastavení určuje, jak nás vnímají druzí lidé a náš úhel pohledu způsobí, koho si přitáhneme.

Tvrdý chlap ženám imponuje. Podlamují se jim kolena, jen se na ně podívá. Ani se nemusí moc snažit. Ženy mu padají do náruče samy. Krásná potvora přitáhne muže raz dva. Nic se nekomplikuje, jde se na věc. Mozek vypíná své funkce a rozhodují pudy. Někdy je s podivem, na jak dlouho.

Hodní chlapci ženy nebaví. Příliš hodné ženy chlapy také omrzí. Není to sexy. Motivace, proč padnout drsňákovi nebo podvodnici do náruče, jsou různé. Když vítězí libido, jsou ve hře hormony. Když vítězí programy v podvědomí, ve hře bývají zážitky z dětství.

Copak se nikdy nepoučíme?

Stále akceptujeme neakceptovatelné, často podvádění a třeba i krutost. Věříme, že druhého změníme. Odpouštíme jim, necháme se zneužívat. Ve vztahu zůstáváme až do chvíle, kdy už je situace zničující.

Jak to, že tak dobrý a pozitivní člověk, jakým jsme, přitahuje negativní partnery a jejich negativní chování? Jennifer Harmanová, profesorka psychologie v Coloradu říká, že „Pokud lidé nemají dostatek sebeúcty vlivem rodičů, často se zavazují v partnerství s protějškem, který jejich pocit o sobě samém jen potvrzuje.“ 

Magie naší mysli

Děje se nám to, čemu věnujeme pozornost. A je jedno, jestli to chceme nebo ne. Naši důvěru je třeba věnovat tomu, kdo si to zaslouží. Ale jen dobré úmysly nestačí. Musíme se za ně umět i prakticky postavit.

V realitě se zrcadlí naše sebehodnota. Sebevědomí na bodu nula k nám přitáhne partnera, který nás hodnotí nízko a podle toho se k nám chová. To my sami jsme ho postavili do popředí. Určitě nebude trpět pocitem nevyváženosti a nakonec nás stejně opustí, protože ho to přestane bavit.

Opakujeme chyby a nevidíme to, co bychom měli. Že nás partner zneužívá a ještě na nás kašle. Samozřejmě to skončí katastrofou. Jednoho dne nám pěstí srazí z nosu růžové brýle a otevře nám oči. A my konečně prohlédneme. Uvidíme, s kým žijeme a co děláme. Hlavně sami sobě. Až si sebe začneme vážit, druzí to ucítí a budou si nás vážit také, automaticky.

Nechceme už dělat stále stejné chyby

Co dělám špatně? Proč se mi moje dobrota nevyplatí? Dokud nezměníme svůj postoj, nestane se nic. Nepřikrášlujme si realitu. Chceme zavírat oči před vlastní úzkostí a bolestí? Nebo si přiznat, že jsme nešťastní?

Co udělat pro to, abychom si vztahy užívali v oboustranné lásce? Musíme se naučit nalajnovat hraniční čáru a říkat NE. Jinak ztratíme sami sebe. Dejme ve vztahu jasně najevo, co si přejeme. Vážit si jeden druhého a respektovat se navzájem.

Investujme svůj čas do vztahů s lidmi, kteří nás obohacují, ne ničí. Nemáme na vybranou. Musíme zapracovat na sobě. Buď se naučíme si sami sebe vážit, nebo budeme přitahovat stále stejné partnery a budeme trpět. Záleží na nás, jak se rozhodneme.