Nejen k podzimnímu období může patřit prožívání pocitů úzkosti. Můžeme je samozřejmě pocítit kdykoli bez ohledu na roční období. Mírnou formu úzkostných pocitů asi občas pocítí každý z nás. Začnou-li ale být jejich projevy intenzivnější, měli bychom být na pozoru!
Všem je nám určitě jasné, že to nemůže mít jiné než neblahé dopady. V tomto článku si řekneme, co je to úzkost, jaké jsou její projevy a kde je tedy ta pomyslná dělící čára mezi tím, co je běžné a co už není. Vysvětlíme si, co může pocity úzkosti vyvolávat, protože to nám ukáže, jak na prevenci proti nim. A pokud se sami nebo někdo z našich blízkých takovými pocity trápíme, je dobré vědět, co dělat, abychom se z toho dostali. I to nabídne tento článek.
Úzkost je emoční stav, který není nikomu příjemný a často se dá jen těžko odhalit jeho konkrétní příčina. Je podobná strachu, který je fyziologickou reakcí na nějaké předvídané nebezpečí a je to v podstatě způsob ochrany našeho organismu. Úzkost naproti tomu může vyvolat i nějaká v naší hlavě vytvořená obava, kterou jsme si v sobě mnohdy zbytečně vytvořili díky přehnané fantazii. Důležitou roli teda při pociťování úzkostných stavů hraje právě naše hlava a duševní rozpoložení. Dokud úzkost pociťujeme pouze nárazově, tak je to běžné a není potřeba se znepokojovat. Pokud začnou být tyto pocity časté a intenzivní, je možné je označit za úzkostné poruchy, jenž mohou nepříznivě ovlivňovat celkové duševní zdraví člověka. Mohou začít dohánět člověka při každodenních činnostech a mít neblahý vliv na vztahy s jeho nejbližšími.
Poslouchejme signály našeho těla
Jak už zaznělo výše, úzkost vychází z mozku. Ačkoli se tedy jedná o duševní problém, má vliv také na náš fyzický stav. Příznaky úzkosti nemusí být jednoduché rychle rozpoznat. Jejich škála je totiž poměrně pestrá. Z fyzických příznaků nám může rychleji bušit srdce nebo se nám může motat hlava. Také se nám mohou nezvykle třást ruce. Mezi psychické příznaky patří to, že nás celkově přepadne nepříjemný neklid. Trpí-li někdo častými a intenzivními pocity úzkosti, může se jednat už o úzkostnou poruchu. Zmíněné fyzické příznaky se v takovém případě mohou projevovat jak během záchvatu paniky, tak i každý běžný den. Stanou se prostě pravidelným příznakem a potvrzují, že se jedná o psychickou poruchu. Ta může mít samozřejmě nepříjemné dopady v partnerských, rodinných i pracovních vztazích.
Zatím jsme jako příčinu úzkostných stavů uvedli zejména možnou psychickou poruchu. Pocity úzkosti ale mohou mít i zcela zřejmé důvody a spouštěče, které nestojí pouze na našem mentálním zdraví. Jedním z hlavních takovýchto spouštěčů je bezpochyby mnohdy každodenní shon a stres. A je to tak v pořádku, protože nám naše tělo takovými projevy strachu a úzkosti dává najevo varovný signál, abychom trochu zabrzdili. Často tyto malé signály přehlížíme a říkáme si, že to zvládneme. Ono se to nemusí úplně vyplatit. Tělo toho zkrátka začne mít dost a buď prostě onemocní nebo se to podepíše na psychickém stavu. Stejně tak nás může do úzkostných stavů zahnat život v neustálém strachu a napětí, ale třeba i to, že žijeme život, ve kterém vlastně nejsme vůbec spokojeni. Je nutné dodat, že úzkost si někdy ani nemusíme přivozovat sami. Pokud jí trpěla naše maminka už v průběhu těhotenství, tak i dítě přijímá stejné nastavení. Nebo když dítě či dospívající osoba vyrůstá v rodině plné úzkosti, může zcela nevědomky stejný vzorec chování přebírat.
Je potřeba si uvědomit, že s úzkostí není nutné se vyrovnat. Je důležité se jí snažit zbavit. Nikdo nechce skončit jako oběť, a tak je třeba hledat cestu ven z něčeho, co nám není příjemné a co nás ničí. Čím dříve s tím začneme, tím lépe. Každý by se měl zamyslet nad svým životním stylem. Jíme zdravě nebo alespoň dostatečně pestře? Máme dostatek zdravého pohybu? Lidé s úzkostnými pocity se o sebe většinou přestanou starat a začnou zanedbávat to, jak žijí. Takže cvičit, zdravě jíst a pravidelně pít je základ. Zároveň je nezbytné se nepřetěžovat a nezapomínat odpočívat. Pokud nás začne sužovat nějaká náhlá bolest, neoddalujme návštěvu lékaře. Hodně nám pomůže, když budeme co nejvíce v kontaktu s blízkými lidmi, kterým se můžeme svěřit se svými problémy. Jestliže máme pocit, že nám nic nepomáhá, měli bychom navštívit psychologa. Případně klidně i psychiatra. Není se za co stydět. Stejně jako jdeme k lékaři, když nás bolí zub nebo rameno. V tomto případě jde o nemoc duše a ta má také nárok na svého lékaře.