Žijeme v poněkud hektické společnosti, která je zaměřená především na výkon a řada lidí nabyla dojmu, že pokud ze sebe nevydají skutečně maximum a nebudou nejlepší, jednoduše "nepřežijí". Není se čemu divit, protože mnozí z nás tak byli vychováváni a odmalička poslouchali, že musí mít samé jedničky, aby se dostali na gymnázium, potom aby je vzali na vysokou, aby dostali co nejlepší práci, že jen pokud budou opravdu hodně úspěšní, budou si moci spokojeně žít.
A vedle toho také často ti samí dospělí hučí do dítěte, že takový necílevědomý lenoch to nikdy nikam nedotáhne a skončí jako bezdomovec. Také je tu pak to neustálé srovnávání - kdo má lepší známky, kdo chodí upravenější, kdo rychleji běhá... A mnoho jedinců si na základě tohoto všeho začne myslet, že musí „předběhnout“ co nejvíce lidí (nejlépe všechny), aby v životě obstáli. Skoro každý se za něčím žene, ať už je ten cíl menší nebo větší. Je celkem jedno, jestli jde o managera nebo prodavače... spousta lidí se toho snaží zvládnout co nejvíce ze strachu, aby ve svém životě neprohráli.
Není samozřejmě nic špatného na tom, pokud je člověk ambiciózní, ale není nutné jít přes mrtvoly, ať už jiných lidí nebo svou vlastní. Naopak je třeba si pravidelně najít čas k tomu, abyste mohli načerpat nové síly. Lidé často říkají, že čas sami pro sebe si nemohou dovolit, protože musí pracovat, uklidit byt, pohrát si s dětmi, uvařit a poté ještě třeba dodělávat nějaké věci do práce. Neříkám, že i tak člověk nemůže fungovat. Může. A někdy i docela dlouho. Jenže pokud nedoplňujeme energii, po čase dopadneme jako nůž, který nikdo nebrousí – otupíme a věci, které jsme dříve zvládali během hodiny, nám zaberou hodiny dvě nebo je nezvládneme vůbec. Krájet tupým nožem není příliš efektivní a zrovna tak není příliš k užitku vyčerpaný pracovník, přetažený rodič, podrážděný partner apod.
Lidem, kteří jsou zvyklí naplnit každou minutu svého dne povinnostmi, může připadat nepředstavitelné a možná i zbytečné, že by si udělali čas jen na sebe. Ale v naprosté většině případů člověk aspoň tu hodinu denně při troše snahy najít může. Je dobré si uvědomit, že nejde o ztrátu času, ale z dlouhodobého hlediska o velice výhodnou investici. Když má člověk dostatek energie, má lepší náladu, lépe mu to myslí, úkoly plní rychleji a s lepšími výsledky, více si užívá společnosti druhých a celkově toho, co mu den nabízí. Má prostě ostrou čepel.
Navíc tím, že je potřeba si udělat čas na sebe samotného, rozhodně není myšleno, že byste se měli natáhnout na gauč se sáčkem brambůrek a sledovat nějaký bezduchý pořad v televizi. Naopak byste tento čas měli naplnit nějakou smysluplnou činností, teprve pak správně splní svůj účel.
Jak by to tedy mělo vypadat?
Je dobré si vyhradit tolik prostoru ve svém rozvrhu, abyste měli kdy pečovat o své tělo, svou mysl, své emoce a vztahy a také duchovní složku. Protože všechny tyto dimenze se podílí na tom, jestli jste ve svém životě spokojení a jestli jste zdraví. Když bude třeba jen jedna z nich zanedbaná, bude to mít dopad i na ty další. Jen si představte, že máte třeba chřipku a je tedy primárně v nepořádku tělo. Nejen, že vám bude fyzicky zle, ale také vám to bude pomaleji myslet, kafe s kamarádkou si tolik neužijete, budete mrzutí a pravděpodobně se vám nebude chtít nic dělat. Nebo když se pohádáte s partnerem, může vás z toho například rozbolet hlava, v práci se nebudete tolik soustředit a nepůjde vám od ruky jako obvykle, budete smutní nebo naštvaní… Prostě vše souvisí se vším. I u řady onemocnění se tvrdí, že nelze určit jedinou příčinu, neboť jeho původ je bio-psycho-sociálně-spirituální.
Tělo
Starat se o své tělo vůbec není povrchní, jak by se mohlo zdát duchovněji založenějším lidem. Naopak je nutné o něj pečovat, protože žádné jiné už v tomto životě nedostaneme. Snad skoro každý ví, jak by na to měl jít, však tyto informace slýcháme každou chvíli, ale často to bývá tak, že u toho poslouchání také zůstane.
Proto, aby tělo dobře fungovalo, je potřeba dopřát mu pravidelnou a vyváženou stravu a dostatek spánku. A samozřejmě také pohyb. Kosti a svaly nemáme proto, abychom nepadali z křesla a abychom mohli ťukat do klávesnice, ale proto, že lidské tělo bylo utvořeno k aktivnímu pohybu. A pokud mu ho nedopřejeme, bude strádat. Zkuste si tedy uzpůsobit svůj čas tak, byste se aspoň třikrát týdně věnovali nějakému aerobnímu pohybu, pokud možno takovému, který vás bude bavit. Prospějete tím nejen tělu, ale získáte také lepší náladu a celkově více psychické energie.
Mysl
Co se nepoužívá, to degeneruje. A to platí o svalech i o mozku. Snažte se proto svou mysl trénovat, dát jí prostor proto, aby se mohla rozvíjet. Tím nemyslím, že byste museli ve volném čase počítat rovnice nebo se nazpaměť učit dějiny Ruska. Bohatě stačí, pokud si přečtete něco oduševnělejšího, než je Blesk, pustíte si raději nějaký kvalitní film než Vyvolené, vyluštíte si sudoku apod. Zkrátka mělo by to být něco, co děláte rádi, u čeho si odpočinete a zároveň vám to aspoň něco dá.
Nějaký čas byste měli také věnovat tomu, abyste si v hlavě srovnali myšlenky, promysleli a zhodnotili důležité aspekty vašeho života a třeba také vytvořili plán toho, co musíte a chcete udělat. Obecně bývá lepší plánovat na týden než na den dopředu, protože tak vše vidíte z dlouhodobější perspektivy. Zkuste si rozvrhnout, co budete dělat následující týden tak, aby byl tento plán skutečně realistický. Nestane se vám potom, že se ztratíte v chaosu a nebudete vědět, co dřív. Když věnujete vytvoření plánu určitý čas, ve výsledku ho potom ušetříte, protože budete mít jasnou představu, kdy je potřeba co udělat, abyste stihli vše, co chcete. Nezapomínejte však, že úplně vše naplánovat nejde. Nikdy nemůžeme s jistotou vědět, co vše se nám přihodí. Je potřeba plán přizpůsobit aktuální situaci, někdy prostě budete muset něco vypustit apod. Navíc lidi nejsou roboti a je pochopitelné, že mohou být dny, kdy budete unavení a radši strávíte odpoledne v posteli, než abyste šli běhat, přestože jste to měli naplánované. To je v pořádku, časový rozvrh by měl být především naším pomocníkem, ne pánem.
Emoce
Nezanedbávejte ani své emoce. Vyhraďte si čas na to, abyste prozkoumali, co cítíte, proč to cítíte a jestliže půjde o silné emoce, nesnažte se je ignorovat, ale spíše danou záležitost nějak vyřešit, pokud to půjde. A pokud ne, bylo by dobré se alespoň pokusit zpracovat je nebo se od nich nějakým způsobem odreagovat.
Pro to, aby nám bylo emočně dobře, jsou mimo jiné velmi důležité vztahy s ostatními lidmi, především těmi blízkými. Věnujte se tedy lidem, které máte rádi, poslouchejte, co vám říkají, snažte se vaše vztahy posilovat a rozvíjet.
Duše
Tím, že máte pečovat o svou duchovní složku není myšleno to, že byste se měli nechat pokřtít a každý den strávit hodinu v kostele. Pokud jste věřící, je to samozřejmě v pořádku, ale v duchovní dimenzi nejde jen o náboženství, nýbrž spíše o jakousi osobní filosofii, o systém principů, hodnot a přesvědčení, že svět určitým způsobem funguje. Nějaká taková přesvědčení má snad každý, i když si je třeba plně neuvědomuje. Někdo věří, že vše je dáno osudem, jiný věří na jakési osobní poslání, které je třeba naplnit vlastní aktivitou… Někdo věří, že zlé věci nás potkávají, abychom se díky nim něco naučili, někdo je vidí jako naprosto neúčelné a ubíjející záležitosti apod. Každý člověk to má trošku jinak, ale určitě je dobré, když si každý ujasní, co je pro něj v životě důležité, jakými principy se chce řídit a sem tam si zhodnotit, jestli skutečně jedná podle toho, čemu věří. To člověku pomáhá dosáhnout pocitu celistvosti a smysluplnosti, který je základem pro spokojený život.
Strach – emoce, kterou každý z nás čas do času zažívá. Někdy dobrovolně nebo naopak nedobrovolně.
Spousta z nás má strach z rozchodu, ze ztráty zaměstnání, uzavřených prostor, pavouků, apod. Podívejme se alespoň na základní penzum informací o prožívání strachu a jeho vlivu na kvalitu lidského života.