Novoroční předsevzetí… - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Na nový rok míváme opět tendenci dávat si různá předsevzetí. Proč vlastně? Má to cenu? Dodržíme je? Co je to vlastně za nápad? Má cenu zkoušet opět po několikáté to, kde jsme již několikrát neuspěli? Jde jen o nějakou „tradice“ nebo to opravdu může k něčemu být?

Nejčastější předsevzetí!

Osobně nejsem příznivcem novoročních předsevzetí. Možná i proto, že konec kalendářního roku pro mě moc neznamená. Ale pro někoho možná ano. Ať tak či tak, jedná se o určitý milník. Slavení tohoto milníku probíhá zpravidla více či méně bujaře a některé z nás, ať z méně či více bujarého důvodu napadne dát si nějaké novoroční předsevzetí. Typické bývá: přestanu kouřit, přestanu pít, zhubnu, budu žít zdravě a další, které někdy hraničí se žánrem sci-fi. A zpravidla platí, že čím více bujarého veselí, tím více sci-fi žánr.

Výhoda novoročního předsevzetí je ovšem v jeho, řekněme, masovosti, aneb že můžete spojit síly s poměrně velkým počtem dalších jedinců, kteří si předsevzali něco podobného jako vy a můžete se být navzájem podporou a inspirací.

Jak je dodržovat!

Pokud se tedy rozhodneme pro nějaké předsevzetí, jak na to, abychom po pár dnech nezjistili, že jsme tam, kde jsme byli, aneb že se opět nezadařilo?

Naše předsevzetí lze jednoduše rozdělit na skupinu „budu“ a „nebudu“, aneb s nějakým chováním začnu či naopak s nějakým chováním skončím. Aby se nám to podařilo, musíme mít správnou motivaci. To, že je konec roku je sice hezké, ale samo o sobě to proces motivace na dlouho neudrží. Může to být tak maximálně triggeru, spouštěč, ale nikoliv hlavní motiv. Jinými slovy po motivu, aneb důvodu, proč to či ono dělat či nedělat, budete muset trochu více zapátrat, samotná změna číslice v roce to za vás neudělá. A pozor na vnucená předsevzetí! Vy musíte chtít! To, že po vás chce někdo jiný určitou činnost (či nečinnost), je hezké, ale on to za vás neudělá, tudíž je i hlavním důvodem to, aby bylo předsevzetí vaše. (Mimochodem poměrně silnou motivačně přesvědčovací schopnost má zajímavá diagnóza od lékaře, ale to už může být také pozdě…).
Může to však být užitečné v tom, že nás podpoří. Přeci jen některé věci či momenty se snášejí lépe ve dvou, než o samotě. Někdy prostě potřebujeme, a hlavně tehdy když už nemůžeme, pochybujeme, váháme či klopýtáme, aby nás někdo vyslechl, podržel, podpořil a chvilku nám pomohl nést naše břemeno. Nevzdávejme se tedy a neodmítejme pomocnou ruku z našeho okolí.

Takže důležité je mít jasný důvod, proč chci něco začít či naopak s něčím skončit. Čím lépe a více si danou věc zdůvodním, tím lépe. Ale pozor, rozum není všechno, aneb nezapomínejme na emoce. Vaše snaha o změnu nemusí být ihned doprovázena právě libými pocity, tudíž je potřeba najít i nějakou cestu, jak si se svými emocemi poradit. Zamyslete se třeba i nad určitou variantou odměny.

Jestliže si tedy nějaké předsevzetí dát chcete, zkuste mu dát alespoň smysluplný tvar.

Stůjte nohama pevně na zemi!

Pozor na revoluce! Aneb nepředimenzovat! Nebo ještě jinak, zkuste být v kontaktu s realitou. Předsevzetí typu „Zhubnu 25 kilo za 2 měsíce“ nebo „Denně budu běhat 5 km“ jsou téměř jistě odsouzena k nezdaru, a to hlavně v těch případech, kdy jste za 10 let uběhli maximálně 5 metrů na tramvaj a potom ještě dvě stanice popadali dech.

Dobré je mít možnost měřit pokroky či mít poznatelně dosažitelný cíl. Předsevzetí typu „budu žít zdravě“ zní sice krásné, ale všichni víme, že jde o blábol, krásný, ale jak poznáte, že žijete zdravě? Že vypijete o jednu kávu méně? Nebo že si místo 4 burgrů dáte jen 3? A jak poznáte, že už jste u cíle? Asi těžko, že…A proto se vám tento blábol bude těžko plnit…

Člověk obecně nemá rád změny, i když sám sebe přesvědčuje, že ano, tak ne. Proto se snažte vaše předsevzetí co nejlépe pojmenovat tak, aby bylo (s)plnitelé, měřitelné, dosažitelné a pro vás reálné. Pokud si hned na začátku naložíte více, než budete schopni unést, nebude schopni jej plnit, což vás demotivuje a nakonec povede k celkovému neúspěchu.

Zkuste např. od blábolu „Budu žít zdravě“ přejít přes „začnu sportovat“, „začnu jezdit na kole“, „ujedu za rok 40 000km na kole“ (mimochodem asi tolik jezdí ročně MS na horských kolech Jarda Kulhavý), „ujedu za rok 3000km na kole“ třeba aspoň k „do měsíce si koupím kolo“.

No a závěrem? Hodně štěstí! No a když se nepovede? Nezoufejte. Chybovat je lidské a není to nic, co by bylo fatální (tedy zpravidla…). Naopak, prostě se ze své chyby poučte, zanalyzujte, co vás k ní vedlo, co bylo její příčinou, možná vás to přivede i k lepší formulaci vašeho přesvědčení (jen pozor na alibismus, kyselé hrozny apod. aneb předsevzetí typu „budu jíst střídmě, kromě toho, kdy bude guláš, biftek, svíčková a steak a taky kromě Vánoc a Velikonoc a taky kromě návštěvy – doplň název oblíbeného fast foodu“ je už celkem o ničem) a začněte znova. Důležité je se nevzdat při prvním neúspěchu!

Přeji vám šťastný nový rok!

Mgr. Josef Hrubý