Zní vám tento výkřik absurdně? Možná by nebyl tak absurdní v minulosti, kdy byla homosexualita tabu nebo společensky nepřípustná, leckdy leckde dokonce trestná. Tehdy bylo běžné, že muži i ženy svoji homosexualitu skrývali, potlačovali a žili ve zdánlivě spokojených heterosexuálních svazcích. Někdy se časem skutečná sexuální orientace nečekaně vyjevila a skandál byl na světě.
Dnes přece gayové a lesbičky nemají důvod se i s partnery jakkoli skrývat, mohou uzavírat oficiální sňatky, pořádají velkolepé akce za další posilování svých práv…
Přesto se i v současnosti stává, že se třeba i dlouholetý partnerský vztah zhroutí právě kvůli homosexualitě partnera či partnerky. Jak je to možné? To dotyčný nebo dotyčná tak dlouhou dobu partnerskou lásku jen předstíral a své pravé sklony tajil? Přece není možné, aby je odhalil až ve středním věku!!! Takové myšlenky zcela přirozeně trýzní toho, kdo má pocit, že se stal obětí jakéhosi podvodu ze strany toho nejbližšího, že žil ve lži a právě jen na ní byl celý vztah postaven.
Vědecká zjištění jsou ale k takovým situacím o poznání velkorysejší.
Skrytý sklon k homosexualitě je běžnější, než si myslíme
Z moderních výzkumů plyne, že skutečně jednoznačně a nezvratitelně heterosexuálních jedinců ve všech situacích a za všech okolností není o mnoho víc, než jedinců skutečně jednoznačně a nezvratitelně homosexuálních. A do celé široké škály mezi těmito „extrémy“ patří ti z nás, kteří nejsou stoprocentně za všech okolností vůči možnosti homosexuálního vztahu imunní, případně již sexuální styk s osobou stejného pohlaví přinejmenším vyzkoušeli.
Jste šokováni? Nebo dokonce pohoršeni? Jste přesvědčeni, že vy a lidé ve vašem okolí jste „přece normální“ a nic takového se vás nemůže týkat? Přesto v anonymních výzkumech tuto zkušenost připouští nezanedbatelné množství respondentů.
Například bohémsky založení lidé, kteří hltají všelijaká dobrodružství včetně sexuálních, se občas nevyhýbají ani zážitku ze styku s osobami stejného pohlaví.
Podstatnější ovšem v této souvislosti je, že podle vědeckých poznatků ani valná část takzvaně spořádaných lidí, byť jsou si jisti svým zaměřením, nemá „hormonální rozložení“ tak jednoznačné, jak si sami myslí. Zkrátka vlivem situace, v důsledku nějakého třeba jen náhodného setkání se může ukázat, že ono „hormonální nastavení“ se projeví zcela jinak, než tomu bylo dosud a dotyčný s tím eventuálně bojuje, ale, jak se říká, je to silnější než on.
Takže případů, kdy skončí mnohaleté partnerství a manželka začne žít i v tom nejintimnějším smyslu s kamarádkou nebo manžel či druh s mužem, se prostě stávají. Samozřejmě to nemůžeme vysvětlovat jen na hormonální rovinou. Stejně jako u většiny partnerských vztahů tu hraje roli i psychická spřízněnost, porozumění, prostě láska v tom pravém slova smyslu. Ale jednoduché to pro nikoho není. Jak s tím tedy naložit?
Velkorysost a pochopení se většinou vyplácí
Platí to pro každý rozchod, pochopitelně s výjimkou, kdy druhá strana hodlá dotyčného „oškubat“, mstít se, maximálně mu ztížit život. Jinak je spíš na místě se zamyslet nad tím, proč už daný vztah nefunguje, zda má vůbec smysl se snažit ho křísit, nebo si z něj nechat to, co ještě zbývá – třeba „jen“ kamarádství, přátelství, vzájemný respekt.
Jestliže se vztah hroutí kvůli neočekávanému homosexuálnímu vztahu, je třeba brát v potaz, že i ten, kdo mu podlehl, se pravděpodobně necítí nejlépe, i on sám je zřejmě do značné míry sám ze sebe tak trochu v šoku. A není to pro něj zrovna příjemné přiznání. Možná pro dotyčného muže těžší, než přiznat, že spí se svou mladou sekretářkou, eventuálně pro ženu, že přesčasy netráví v posteli se svým šéfem, ale s kolegyní.
Jistě, i tak to je svým způsobem zrada na dosavadním vztahu a není to virus chřipky, abychom dotyčného omlouvali jako jednoznačnou oběť pozdě objeveného hormonálního nastavení. Ale pokud novému vztahu a nově objevené sexuální orientaci podlehl, je nejlepší nalézt v sobě sílu k toleranci a uchovat vztah sice „asexuální“, ale se vzájemným respektem.