Již zítra bude svatého Mikuláše, den, kdy jsou zejména děti obdarovávány různými sladkostmi a dárky. Ovšem nikoliv „zadarmo“, ale za nějakou protislužbu, kterou je zejména přednes nějaké básničky nebo zazpívání písničky. Je to den, kdy nás navštěvují lidé, kteří jsou přestrojeni za Mikuláše, anděla a čerta. Je to ale také období, kdy jsme bombardováni výstrahami, že svátek sv. Mikuláše a jeho oslavy mohou našim dětem způsobit různá, někdy až celoživotně nevyléčitelná traumata. Jak to tedy je? Může návštěva třech převlečených osob způsobit našemu/našim dítěti/dětem nenapravitelné trauma?
Může. Přesuňme se však na rozumně pravděpodobnou rovinu reality a podívejme se, o čem tento svátek je, co se při něm děje (s přihlédnutím k charakteristikám dětské mysli) a jak se máme chovat.
Kdo byl sv. Mikuláš?
Na úvod si nejdříve přibližme, kdo byl vlastně sv. Mikuláš, abychom lépe porozuměli tomu, proč se vlastně tento svátek slaví.
Sv. Mikuláš měl dobré srdce a stal se biskupem ve městě Myra v maloasijské Lykii (na území dnešního Turecka). V době pronásledování, za vlády císaře Diokleciána, byl poslán do vyhnanství. Vrátil se a roku 325 se zúčastnil koncilu v Niceji. Pak navštívil v Římě papeže. Zemřel ve vysokém věku s pověstí svatosti. Je nejznámější pro ctnost milosrdné lásky. http://catholica.cz/?id=4836
Nejznámější legenda o sv. Mikuláši (ve které jsou kořeny našich nynějších oslav), je tato: Jeden šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na věno ke svatbě. Mikuláš však hodil oknem v noci třem mladým ženám po jednom sáčku se zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. http://www.vira.cz/mikulas/
Co tento svátek přináší?
Svátek svatého Mikuláše je tedy zejména připomenutí si důležitosti ctnosti milosrdenství a lásky. Ona „dětská“ varianta, kde je tedy dítě konfrontováno se sv. Mikulášem a jeho společníky (andělem a čertem) může být tedy vyložena jako konfrontace s nutností milosrdenství a lásky. Jedná se tedy nejen o připomínku, slavnost a zábavu, ale zejména o edukativní počin, událost, ve které je dítě učeno základnímu zákonu kausality a učí se rozlišovat , byť spíše na symbolické rovině a za pomoci rodičů, dobro a zlo, kde dobro je představováno andělem a zlo čertem. Celý proces je tedy o tom, že po zjištění chování dítka v předešlém roce a po určité „obhajobě“, je dítě za své chování odměněno.
Je to forma výchovy!
Jinými slovy je svátek sv. Mikuláše jednou z dalších forem výchovy a formace dětí. Důležité tedy je, nastavit tuto událost adekvátně k možnostem a schopnostem daného dítěte.
Dítě by si mělo odnést a potvrdit jedno ze základních pravidel, a to že je dobro odměněno a zlo potrestáno, stejně jako se mu toto dostává v pohádkách. Na rozdíl ale od pohádkového příběhu, kde je v roli pasivního posluchače, je zde dítě v mnohem aktivnější rovině. Celou scénu tedy musíme uzpůsobit na míru danému dítěti.
Jaké můžou mít podoby?
První, co bychom měli mít na paměti, je velikost a reálnost hrozby. Aneb naši tři návštěvníci mohou být různě hroziví a realističtí. Asi každý si dovedeme představit, že čert může vypadat celkem hodně mírumilovně (aneb Yveta Blanarovičová v Princezně ze Mlejna, kde tedy vypadá lehce strašidelně, ale chováním je hodná a legrační), poměrně klidně a distingovaně (Karel Gott v Z pekla štěstí) až po opravdu hororovou kreaturu, které se lekne i dospělý (vzpomeňme třeba na Tima Curryho ve filmu Legenda). Ano, může vypadat i jako Elizabeth Hurley ve Smlouvě s ďáblem, ale zrovna toto ztvárnění se pro děti dvakrát nehodí... Ovšem nezapomínejme i na další, tj. na Mikuláše a anděla, i jejich vizáž je důležitá a i oni mohou vypadat různě.
Jinými slovy, vizáž našich návštěvníků pokud možno uzpůsobíme na míru, tedy vzhledem k věku a osobnosti našeho dítěte. Stejně tak i jejich chování, aneb u hodně bázlivých dětí může čert stát opodál, téměř se neprojevovat, či jej může dokonce přímo vypustit. Stejně tak můžeme celou návštěvu udělat třeba jen jako návštěvu za oknem, kde dítě uvidí sv. Mikuláše, který mu po pokynutí zanechá nějaké malé dárky apod. Vynalézavosti se meze nekladou.
Proberte s dětmi návštěvu před i poté!
Důležité tedy je si celou situaci dobře promyslet, naplánovat a rozvrhnout a udělat takříkajíc na míru. Pamatujte, že určitá míra strachu je zdravá, ale nic se nemá přehánět. Také nezapomínejte na svou roli rodiče, tedy na adekvátní formu podpory vaší ratolesti v této situaci. Důležité je vše s dítětem probrat jak před návštěvou, aneb vysvětlit, co se bude dít, proč se to bude dít a také po návštěvě probrat co se dělo, jak se dítě cítí apod.
Neměli bychom zapomínat i na tzv. magické myšlení, které je u malých dětí, a věci jim vysvětlovat a popisovat v pro ně pochopitelné míře. Výsledkem oslav svátku svatého Mikuláše má být spokojené dítě, které si uvědomilo, že je pochváleno za své jednání, že hrozí možnost trestu (v podobě čerta a částečně i dalších postav), a že jej jeho rodiče chrání a může jim důvěřovat. To, že uroní pár slziček během samotného procesu návštěvy, není na škodu. Nesmí to ovšem dojít tak daleko, že dítě bude vystrašené ještě několik desítek minutek po návštěvě, ne-li dní. U dítěte by měla převládat radost a spokojenost a mělo by usínat beze strachu a obav. Což se také stane, pokud situace naplánujete a přizpůsobíte jeho věku a stavu.
Přeji vám hezké prožití tohoto svátku a v případě dotazů jsem vám zde k dispozici.
Už v dětství v sobě utváříme strachy, které nás doprovází celý život. Rodiče i škola nás pilně učili, čeho všeho je třeba se bát, ale zapomněli nám říct, jak to překonat. Nejhorší je podlehnout a radši nic nedělat.
Kdyby nám v životě jen všechno vycházelo, neměli bychom jediný důvod, proč se zlepšovat.