Pro své děti se snažíme udělat to nejlepší. Naučit je kráčet životem, aby byly vždy šťastné a spokojené. A občas to bohužel znamená i zakázat jim něco, co nemá budoucnost. Myslíte si to také? Ale vaše děti nejste vy.
Z filmů všichni známe rodinná přání, že tohle dítko bude doktorem a to druhé právníkem. Nejspíše nám to zůstalo ještě z dob, kdy děti šlechticů měly jasně daný osud. První syn dědil titul a učil se vojákem, ten druhý se dá na kněžskou dráhu. Co na tom, že první byl spíš filozof a druhý nedal z ruky meč.
„Tahle cesta není pro tebe“
Ani dnes se tomu občas nevyhneme. Zejména, pokud se jedná o rodinnou pýchu. „Můj syn přece nebude čmárat na plátno! Navíc se tím nikdy neuživí!“ A tak jim, pro jejich dobro, naordinujeme výdělečnou profesi, protože ta jim přinese peníze. A s penězi si pak mohou dělat, co budou chtít.
Volba školy ale přímo určuje budoucí zaměstnání. A když donutíte své dítě dělat něco, co ho nebaví, nebo se mu dokonce protiví, bude šťastné? Nebude. Celý život si bude nejen klást otázku, „Co by, kdyby...“. Také vám nejspíš bude nadosmrti vyčítat, že jste mu hned na začátku vzali jeho sen. Větou „Dělám to pro tvoje dobro“ své dítě můžete odsoudit k nešťastnému životu.
„Vydrž, já to udělám“
Občas to nemusíte ani postřehnout. Nakrájet maso, připravovat tašku na základku, vybrat koníčky, doprovodit na úřady. Je tak snadné nechat se obskakovat, tak proč by se snažili? Případně má rodič natolik silnou osobnost, že dítě nikdy ani nenapadne, že by se mohlo vzepřít. Mít své vlastní zájmy.
Voděním za ručičku dítěti v tu chvíli sice pomůžete, ale jednou musí nastat čas, kdy by to mělo zvládnout samo. Pokud vždy a všechno budete dělat za něj, jak se má naučit postarat se samo o sebe? Pomoc s řešením problému je něco jiného, než problém vyřešit za dítě. Využijte možnost, kdy stále můžete na poslední chvíli přiskočit a podat pomocnou ruku.
Dopřejte svému dítěti možnost řešit své vlastní obtíže, naučit se samostatnosti. A s pomocí přispěchejte teprve ve chvíli, kdy už nebude moct dál. Když budete dělat hned od začátku všechno za něj, celý život pak bude čekat, že jeho problémy vyřeší někdo jiný.
„Proč brečíš? Dělám to pro tvoje dobro“
Aneb manipulace. Přesvědčováním, že to dělají pro dítě, a ne pro sebe, rodiče často zakrývají své úmysly před sebou samými. Oni přeci vědí nejlíp, co je pro jejich děti dobré. Co jim v životě poslouží a co ne. A tak třeba zakazují kamarády, nebo potomky nechtějí pouštět ven, protože by se nějaké špatné party mohly chytnout.
Nejhorší jsou ovšem slova. Zraňují své děti a sobě chtějí omluvit, proč to dělají. Zakázali jste někdy nějaký kroužek, soutěž, nebo třeba jen přihlášku na vysněnou školu, protože jste věděli, že v tom selžou? Ale jak jste to mohli vědět, když jste jim ani nedovolili to zkusit?
Někteří rodiče dokonce „chrání“ své děti před jimi samotnými. Říkají jim, jak jsou tlusté a musí zhubnout, musí cvičit, protože jsou slabí, nebo tohle nemají zkoušet vůbec, protože na to nemají. A je to sice tvrdé, ale „je pro jejich dobro“ to vědět.
Zamyslete se předtím, než něco uděláte jen pro to, že je to pro dobro vašich dětí. Možná tím ve skutečnosti omlouváte jen svůj vlastní strach, že vaše děti budou lepší nebo úspěšnější, než vy.
Zní vám tento výkřik absurdně? Možná by nebyl tak absurdní v minulosti, kdy byla homosexualita tabu nebo společensky nepřípustná, leckdy leckde dokonce trestná. Přesto se i v současnosti stává, že se třeba i dlouholetý partnerský vztah zhroutí právě kvůli homosexualitě partnera či partnerky.
Jak je to možné?