Když o někom slyšíme výraz asexuál nebo asexuální, tak si daného člověka představujeme jako naprosto nepřitažlivého. Označujeme tak většinou osoby, se kterými se nám protiví jakýkoli bližší fyzický kontakt. Je to tak ale v pořádku? Přisuzujeme tomuto termínu správný význam? Zkusme se od svých definic oprostit a zjistit, jak to s těmi asexuály vlastně je.
Sexualitu většinou vnímáme fyzicky a biologicky - k uspokojení touhy a naplnění reprodukce. Toto vnímání je však možná zbytečně zúžené. Sexualitu totiž vnímáme také duchovně - v podobě erotických snů či sexuálních představ, duševně - jakožto zamilovanost, ale také třeba kulturně nebo umělecky - pomocí tradic a sexuálních symbolů. Širší vnímání sexuality nám pomůže k otevřenějšímu pohledu na asexualitu.
Čtvrtý druh sexuální orientace
Definic asexuality zřejmě existuje více, obecně lze ale říci, že asexuál se vyvaruje sexuálnímu projevu v rámci svého chování nebo se u něj projevuje slabá sexuální touha. Případně může jít o kombinaci takovýchto jevů. Dá se také říci, že asexualita znamená absenci sexuální orientace neboli danou osobu nikdo eroticky nepřitahuje (ani muži, ani ženy). Může přitom ale u dotyčné osoby existovat slabá sexuální touha a potřeba ji uspokojit. Nepotřebuje k tomu ale žádného partnera. Asexuál zkrátka nepociťuje potřebu sexuálně žít.
Pojem asexualita není zcela jednoznačný, což vede často právě k jeho nesrozumitelnosti či nesprávnému výkladu. Mnohdy jsou asexuálové chybně označováni jako chladní a neschopní milostných citů. Výraz asexuální se také často dává do rovnítka s pojmem neatraktivní či nepřitažlivý a to je opět nesprávné. To, že někoho sexualita nezajímá, může mnohým lidem připadat natolik divné a nedůvěryhodné, že to rovnou označí jako nějakou poruchu. Jako poruchu lze ale asexualitu označit pouze v případě, kdy danému člověku působí významný stres nebo problémy v mezilidských vztazích a bojuje s tím, snaží se s tím něco dělat. V opačném případě asexuálům sex nechybí a jsou bez něj šťastní.
Nepleťme si pojmy s dojmy
Asexualitu někteří lidé zaměňují s frigiditou či dokonce s impotencí. Nemá to však nic společného ani s jedním. Frigidní osoba sex provozuje, ale nic při něm necítí. Impotent sex chce, ale nemůže. Asexuál může, ale nechce. Sex k životu nepotřebuje.
Je to začarovaný kruh. Nesprávné chápání tohoto pojmu vede k odmítání či nepříjemnému přístupu okolí a výsledkem je pak samozřejmě neochota dotyčných o asexualitě mluvit. K neochotě hovořit o asexualitě vede i to, že si asexuálové chrání své soukromí nebo se za svou asexualitu stydí. Mnozí asexuálové se tak stýkají pouze na internetových fórech, kde nacházejí porozumění. U nás se této komunitě věnuje například stránka www.asexual.cz. Mnohým asexuálům internetová fóra pomohla si uvědomit, že nejsou sami, koho sex nezajímá a tím se jim velmi ulevilo a přestali se tím třeba trápit.
Co může k asexualitě vést?
Asexualitu mohou do určité míry předurčovat genetické dispozice a dále ji formuje povaha a také výchova a rodinné vzory. Příčiny asexuality se uvádí jako:
- biologické - v důsledku hormonální nerovnováhy (ta může být způsobena sníženou funkcí štítné žlázy)
- psychologické - plynoucí například z nějakého nevyřešeného traumatu z dětství (zneužívání)
- sociální - následováním nějakého vzoru, který se sexualitě vyhýbá (třeba při příslušnosti k církvi)
- intelektuální - může se jednat o vědce, filozofy a jiné vysoce inteligentní osoby, které se o tom svobodně rozhodly. Jejich sexuální energie a impulsy jsou transformovány na jejich tvorbu či bádání a sexualitu vnímají jako zbytnou a nemající takovou hodnotu jako jejich činnost.
Zřejmě každý, kdo se seznamuje s pojmem asexualita, si položí otázku, zda asexuálové vůbec prožívají vztahy. Někteří ano, jiní ne. Vznikají asexuální páry, které se většinou seznámí právě pomocí internetových fór. Vznikají ovšem i vztahy asexuál + sexuál. Určitě se dá říci, že není neobvyklé, když asexuálové prožívají lásku, nejedná se ale o lásku tělesně sexuální. Přesto však může být taková láska intimní a intenzivní.
Skutečnost, jak asexuály vnímáme a co o nich říkáme, odráží více naší osobu než je. Právě samotný výraz asexuál a jeho mnohdy špatný výklad to celé diskredituje. Vždyť jak se sexuálům líbí označení sexuál? Buďme rádi, že sexualitu a city nelze tak snadno třídit. Pestrost dělá vše zajímavější. Když se na chvíli oprostíme od zbytečného zaškatulkování, začneme možná víc vnímat charakter, o který by mělo jít v první řadě.
Každý člověk se občas v životě setká s úmrtím blízké osoby. Čím bližší nám daná osoba byla, tím intenzivněji truchlíme. Většinou však smrt popíráme, nechceme o ní slyšet, tváříme se, že neexistuje, že se nás netýká.
To pak může vést k tomu, že když už se s ní setkáme a procházíme procesem truchlení.