Téměř každý kuřák chce přestat kouřit. Bohužel mu v tom však brání strach z abstinenčních příznaků. Přitom stačí relativně málo. Žádný kuřák totiž není nenapravitelný. Každý kuřák může skončit s tímto neduhem bez větších problémů.
Kuřákům to asi zní absurdně, ale pokud tomu chtějí věřit, ať si přečtou knihu Snadná cesta, jak přestat kouřit od Allena Carra.
Tato kniha se snaží být pomocníkem na cestě ke skončení s kouřením. Tou cestou je právě její četba a vstřebávání postřehů, které nabízí. Měla by pomoci dostat mysl a uvažování kuřáka tam, kde je potřeba, aby pro něj ukončení kouření bylo opravdu jednoduchým krokem.
Není to tak těžké!
Jde o nastavení vnitřního postoje. Je potřeba postavit se k tomu pozitivně s uvědoměním, že to zvládnu a mnohem víc mi ukončení kouření dá než vezme. Rozhodně to nebrat tak, že potom budu o něco ochuzen. Když se k tomuto kroku rozhodnu a uskutečním ho, budu se pak cítit mnohem lépe, obdarován o nově získanou svobodu.
Proč se zdá, že je tak těžké přestat kouřit? Kouření mi nic nepřináší, není pro mne požitkem. Skončit s kouřením neznamená něčeho se vzdát, nýbrž jako nekuřák budu obdarován řadou pozitivních věcí. Sám autor uvádí, že jedním z dárků, které po skoncování s kouřením získal, byl úžasný přísun energie.
Většina abstinenčních příznaků je to, že se kuřák bojí být oloupen o svou berličku, o své potěšení. Skutečné abstinenční příznaky jsou tak slabé, že si ani většina kuřáků neuvědomuje, že jsou drogově závislí. Nikotin rychle účinkuje, ale i se rychle odbourává, proto jsou odvykací příznaky slabé. Většinou kuřáci nekouří kvůli požitku, ale právě z důvodu odbourání abstinenčních příznaků. Naopak kvůli kouření přicházejí o zdraví, peníze, energii, vnitřní klid, úctu k sobě samému a nedostávají za to nic, kromě iluze, že opět nabyli klidu a sebejistoty. Po skoncování s kouřením zjistíme, že přestat kouřit je požitek.
Kouření má negativní vliv na každý orgán v lidském těle. Všichni kuřáci si dobře pamatují "strýce Karla", který kouřil do 90ti let, ale statečně ignorují tisíce zemřelých na vrcholu svých sil na následky kouření. Vždycky je lepší si nepřipouštět to zlé. Když jde ale o něco, co si způsobujeme sami a co můžeme svou vůlí zastavit, je to úplně jiný případ. Kdo to dokáže, vrátí se mu sebedůvěra a elán. Přestane být sám sobě otrokem a zmizí černé stíny v jeho povědomí. Myslím, že to je víc než jednoznačná motivace.
Zvládnu to? Zvládnu to!
Je to prý jednoduché. Stačí si vybrat tu nejvhodnější dobu, kdy nemusím nic podstatného řešit, rozhodovat, ani o ničem vážném přemýšlet. Přitom v mezidobí, kdy se na skoncování s kouřením připravujeme, autor doporučuje kouření neomezovat. Mohlo by to vyvolávat klamný dojem, že cigarety jsou požitkem. V momentě, kdy se člověk cítí osvobozen od všech pochybností a úzkostí, je ten správný čas zamáčknout poslední cigaretu.
Komu se podaří dostat až sem, zažívá úžasný pocit, že dokázal něco velkého. Přitom to nakonec bylo tak jednoduché. Stačilo se rozhodnout, netruchlit a jásat. Kdybych neznala několik svých známých, kteří dokázali s kouřením skoncovat právě díky této knize, nikdy by mě nenapadlo, že může opravdu fungovat a tedy o ní psát. Člověk to prý zvládne bez potřeby silné vůle a vůbec bez cigarety netrpí. Což jsou právě faktory, na kterých to většinou všem dosud ztroskotalo. Ta kniha prostě člověka nějakým způsobem přeprogramuje a v tom je její kouzlo - že k cíli pomůže jednoduše a bezbolestně.
Co je vlastně krize středního věku? Následky vědomí, že za sebou máme polovinu života a že ta druhá uteče možná ještě rychleji a přitom už nebude tak pestrá, protože nám prostě přibývá věk a ubývají síly?
Je to problém pouze mužů nebo i žen? A dá se s ní něco dělat, aniž bychom za sebou museli spálit všechny mosty?