Řeč těla je neverbální způsob komunikace, který často prozradí více než mluvené slovo. Umožňuje nám číst hlouběji a pravdivěji myšlenky a postoje toho druhého. Tělo totiž mluví za nás. Řeč těla může být někdy pravdivější než samotný verbální projev. Dokáže odhalit různé emoce a pocity nebo dokonce i to, co třeba chceme zatajit.
Příkladem může být rozhovor partnerů, kdy jeden z nich chce například jet navštívit rodiče, protože jim to už dlouho slibují, ale tomu druhému se zrovna vůbec nechce. Protože si však uvědomuje, že je to potřeba, verbálně se svým protějškem souhlasí, ale projevy svého těla dává najevo opak - zvyšuje tón hlasu, bouchá s každým předmětem, který mu přijde pod ruku, začne si kousat rty apod. Souhlasí, ačkoliv nechce. Když je verbální a neverbální komunikace v rozporu, bývá ta mimoslovní rozhodující - je totiž upřímnější.
Co nahrazuje slova?
Řeč těla je součástí každodenní mezilidské komunikace. Dá se říci, že zahrnuje vše, čím působíme na druhé lidi - náš pohled, výraz tváře, gesta, chůzi, držení těla, činnost paží i nohou, mimiku. Je to ale i práce s okolním prostorem (vzdalování se a přibližování) nebo také forma verbálního sdělení (hlasitost řeči, tón, rychlost, frázování).
Jedná se o vrozenou dovednost, jenž se během našeho života vyvíjí. Většinou k ní dochází automaticky a podvědomě. Vědomé používání řeči těla může být vnímáno jako eticky sporné a chápáno dokonce i jako manipulace. Navíc je riskantní - může působit uměle a nekonzistentně. I čtení gest je efektivnější, když probíhá podvědomě, neboť umělý překlad může být zavádějící.
Nejčastěji používanou složkou řeči těla jsou gesta rukou. Dáváme jimi najevo souhlas či nesouhlas, používáme je, když chceme svou výpověď zdůraznit. Největší sílu však mají oči. Pouhý oční kontakt nám může dát mnoho informací o druhém. Ne nadarmo se říká "oko, do duše okno". Kdo více udržuje oční kontakt a při hovoru se vydrží déle dívat do očí, projevuje tak nejen více zájmu, ale také větší míru sebevědomí. Je ale potřeba zrak občas odvrátit, nepozorovat protějšek neustále. To by mohlo být vnímáno negativně.
Základní mimickou zbraní je úsměv. Přiměřený a upřímný smích může být řešením ve vypjatých situacích. Nestojí nás nic a přitom dokáže přinést velký zisk. Je klíčem k lidským srdcím.
Jak luštit řeč těla?
Co mohou vyjadřovat některá gesta? Například ruce zkřížené před tělem značí nízké sebevědomí, uzavřenost a odstup, ruce v bok můžou znamenat zlost a agresi, nakloněná hlava vyjadřuje zájem, přešlapování zase může poukazovat na nejistotu.
Takhle jednoznačné to ale samozřejmě není a význam jednotlivých gest nemusí vždy dokonale sedět. Je zapotřebí vnímat, v jakém kontextu k neverbálním projevům dochází. Často totiž může jít jen o zlozvyk. Například ke kousání se do rtů mnohdy dochází jen při pozorném naslouchání a nemusí to značit nic jiného. Zlozvykům v neverbální komunikaci je snadné se odnaučit - pozorováním se při projevu a uvědomováním si vlastních chyb.
Určité neverbální projevy mají ženy i muži stejné - např. kousání rtů či nehtů při pocitech neklidu a strachu, drbání se na bradě či jinde na obličeji a hlavě při přemýšlení nebo zvednutí obočí v momentech překvapení a rozladění. V jiných projevech mohou být mezi muži a ženami rozdíly. Ženy například udržují bližší kontakt při komunikaci a déle se při hovoru dívají do očí. Muži déle sledují své posluchače a zřídka mezi sebou volí hmatový kontakt.
Řeč, kterou je dobré ovládat
Projevy neverbální komunikace se dají použít k neviditelným soubojům, k poměřování sil. Mnohá gesta jsou proto využívána například v politice při snaze dát najevo převahu - silnějším stiskem ruky, podáním ruky shora nebo položením levé dlaně na stisknuté ruce. Pokud se nám to stane například v pracovním prostředí, doporučuje se rychlý úskok směrem k protějšku, jenž ho donutí couvnout.
Řeč těla nám může mnohé zkazit. Dokáže totiž odhalit naší nejistotu. Ať už při důležité prezentaci či během pracovního pohovoru. Nedoporučují se přehnané pohyby, které působí rušivě a zbytečně dominantně. Ideální je lehká gestikulace vhodně doplňující verbální projev. Rovněž je důležité umět vyhodnotit zpětnou vazbu - pochopit, jaké naše neverbální projevy byly přijaty dobře a které nikoliv a do budoucna bychom je tedy používat neměli.
Tělo na nás dokáže mnohé prozradit. Dalo by se říci, že neverbální projev může odrážet určité povahové rysy. Ovládat dobře své tělo při komunikaci je tedy více než žádoucí. Jako trénink ke zdokonalení naší řeči těla se doporučuje cvičit osobní vystupování před zrcadlem. Řeči těla je zkrátka dobré rozumět, umět jí mluvit tak, jak potřebujeme a číst díky ní v myšlenkách druhých.
Co je vlastně krize středního věku? Následky vědomí, že za sebou máme polovinu života a že ta druhá uteče možná ještě rychleji a přitom už nebude tak pestrá, protože nám prostě přibývá věk a ubývají síly?
Je to problém pouze mužů nebo i žen? A dá se s ní něco dělat, aniž bychom za sebou museli spálit všechny mosty?