Hraniční porucha osobnosti - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Jistě už jste se někdy setkali s člověkem, který vám připadal opravdu divný a možná vás dokonce napadlo, že by mu mohl prospět pobyt v psychiatrické léčebně. Klienti mi poměrně často vyprávějí o chování někoho, koho znají a ptají se mě, jestli si nemyslím, že je ten dotyčný blázen. Pravdou je, že posoudit to, jestli je někdo psychicky nemocný, není právě lehký úkol. Hranice mezi tím, co je jen hodně divné a co už je projev nemoci, je totiž dost tenká. Tak je tomu u více psychiatrických diagnóz, ale zvláště ošemetné je to podle mě u tzv. poruch osobnosti.

Co je porucha osobnosti?

Lidé trpící poruchou osobnosti byli dříve označováni jako psychopati, ale tento termín se již v současnosti oficiálně nepoužívá, jelikož časem začal vyznívat až příliš nelichotivě. Poruch osobnosti je více typů a některé z jejich charakteristik vám mohou připomínat někoho z vašeho okolí anebo v něčem dokonce vás samotné. Nemyslete si však hned, že jste nemocní. Projevy těchto poruch se v určité míře vyskytují u většiny lidí, v případě skutečné nemoci jsou však dotaženy do extrému a daný člověk si navíc často nemá na své chování náhled.
Pro poruchu osobnosti je typické narušené vnímání a prožívání skutečnosti, nepřiměřené reakce, narušené ovládání impulzů a zvládání vztahů. V každé kultuře je však normální něco jiného a to, co by u nás bylo považováno za projevy nemoci, může být na druhém konci světa zcela standardní.
S lidmi s poruchou osobnosti nebývá snadné pořízení, neboť svým chováním škodí jak sobě, tak svému okolí a jak už to tak bývá, problém mnohdy ani nevidí. Většinou sice vnímají, že jejich život nefunguje tak, jak by měl, ale nebývají schopni poznat, co přesně je vlastně špatně. Jejich „zvláštní povaha“ začíná být patrná zpravidla ještě před dosažením dospělosti, často už v dětství.
Poruchy osobnosti jsou velmi rozmanitou kategorií s mnoha typy, které se navíc mohou prolínat. Já se v tomto článku zaměřím na tzv. hraniční poruchu osobnosti.

Projevy hraniční poruchy osobnosti

Pro tento typ, který se častěji vyskytuje u žen, je charakteristická značná nestabilita v emocích, v chování, ve vnímání svého okolí i sebe samotných. Tito lidé si nejsou jistí tím, kdo vlastně jsou a obraz o sobě získávají převážně z reakcí ostatních. Svět je pro ně černobílý a nejsou schopni přijmout fakt, že nic není jen dobré nebo jen špatné. Proto pro ně chvíli můžete být ten nejúžasnější člověk na světě a pár minut na to vás naopak z celého srdce nenávidí a nenechají na vás ani nit suchou. Brát vás jako dobrého člověka, který má ovšem své chyby, je pro ně příliš těžké. I jejich vztahy bývají značně proměnlivé. S ostatními se snaží manipulovat a zkoušet je, kolik toho vydrží a jak moc je mají rádi. Bývají často úzkostní, vzteklí a depresivní a nálady se u nich mohou rychle střídat. V jeden moment prožívají velmi silné emoce a pak zase naopak pocity totální vnitřní prázdnoty, s čímž se často snaží vyrovnávat problematickým chováním jako je sebepoškozování, promiskuita, extrémní utrácení, přejídání, nadměrné užívání alkoholu apod. Celkem obvyklé jsou pokusy o sebevraždu. Někdy se u nich mohou objevovat halucinace nebo paranoia. Také bývají velmi citliví na odmítnutí, takže vám mohou ztropit hysterickou scénu kvůli dvouminutovému zpoždění, protože pro ně to už znamená to, že o ně nestojíte.

Jak s nimi jednat?

Žít nebo přátelit se s někým, kdo trpí hraniční poruchou osobnosti je mírně řečeno náročné. Ale pokud někoho takového ve svém okolí máte, uvědomte si, že on to se sebou taky nemá zrovna lehké. Celý jeho život je obvykle pořádný chaos a on neví, jak z toho ven. Navíc pacienti s touto diagnózou za sebou mnohdy mají roky strávené ve značně neuspokojivém rodinném prostředí, kde neměli možnost vytvořit si k rodičům bezpečný vztah. Hodně z nich také potkal nějaký traumatizující zážitek, často zneužívání.
Tím však nechci říct, že byste takové lidi měli litovat a nechat si od nich vše líbit. Naopak. Pokud máte někoho blízkého s touto poruchou a záleží vám na něm, je k němu sice potřeba přistupovat laskavě, ale zároveň nastavit jasné a pevné hranice. Nedělejte nic, co nechcete a nedovolte jim, aby s vámi manipulovali. „Hraničáři“ musí pochopit, že lidé mají nějaké své meze, které nehodlají překračovat a vlastní životy, kterým se chtějí věnovat, ale že to neznamená, že by je neměli rádi.

Léčba

Hraniční porucha osobnosti se léčí pomocí farmakoterapie a psychoterapie. Navázat terapeutický vztah zde však nebývá snadné a stejně jako jsou tito lidé nestálí ve výkonu, zaměstnání a vztazích, tak jsou nestálí ve spolupráci s terapeutem a často je mění. Odborník by měl těmto klientům poskytnout především dostatek pozornosti, neměl by reagovat na jejich afektivní výlevy a nechat sebou manipulovat. Tak má pacient možnost poznat bezpečný vztah a srovnat svá mylná přesvědčení s realitou. Pozitivní je, že i přes náročnost léčby se tato porucha obvykle s věkem zmírňuje.