Za dva roky budou mít mateřské školy povinnost přijímat i dvouleté děti. Některé školky to tak raději umožňují již nyní, aby byly připravené. Tato povinnost však vyvolala boj nejen mezi psychology, ale i na politické scéně. Začaly se podepisovat petice a organizovat ostré debaty. Jednoznačně říct, kde je pravda, je velmi těžké. Oba přístupy mají na svojí straně některé logické argumenty. Při zvažování jakéhokoli argumentu bychom však měli myslet především na dané dítě. Ani to nemusí být tak jednoduché, protože každé dítě je jiné. Jedno je ale jisté. Mezi matkou a dítětem existuje emoční propojenost. Proto je třeba nezapomínat ani na pocity matky.
Odpůrci zavedení této povinnosti pro mateřské školy argumentují tím, že dvouleté děti zkrátka do školky nepatří, protože potřebují být s matkou. Jinak by podle nich hrozilo přetrhání nesporně důležitého pouta, jenž se vyvíjí již od prenatálního období. Ano, toto pouto mezi hlavní pečující osobou (tedy většinou matkou) a dítětem by mělo být silné. Ale neznamená to, že se od sebe matka s dítětem nemůžou hnout. Důležité totiž je si uvědomit, že mezi matkou a dítětem existuje také silná emoční vazba. Prožívané emoce se snadno přenáší z matky na dítě. Takže pokud je matka vyrovnaná a spokojená, pravděpodobně bude spokojené i její dítě. Zajisté je třeba hledět na potřeby dítěte, ale nešťastná matka přenáší na své dítě negativní emoce a to samozřejmě nedělá dobrotu.
Situaci pomohou částečné úvazky
Každá žena (nebo pečující osoba) je jiná. Některá je šťastná i 9 let v řadě na mateřské a rodičovské dovolené. Jinou mohou deprimovat i pouhé tři roky strávené péčí o dítě. Zajisté pak vyvstává otázka, proč si taková žena dítě pořizuje. To je ale na další téma. Když už to dítě je, tak je důležité, aby vyrůstalo ve spokojené rodině, ve které není láska potlačena úzkostí. A není to přehnané. Některé ženy opravdu pociťují obavu z toho, že vypadávají z vyvíjejícího se oboru a že si pak budou jen těžko hledat práci. Jiné prostě ke štěstí potřebují zkombinovat péči o dítě i s jinými činnostmi a podněty. Není dobré to zatracovat. Ono to nemusí znamenat, že chce být taková žena v práci od rána do večera. Většinou na to stačí pár hodin denně. Řešením mohou být částečné úvazky.
Jeví se to jako řešení docela jednoduché, nicméně v ČR stále ještě není zcela samozřejmé. Firem, které je nabízejí, je žalostně málo a tak se ženám vracejícím se do pracovního procesu možnosti zužují. Nemluvě o tom, že jsou většinou pro dané zájemce finančně nevýhodné. O tom, že je v našich končinách nedostatek zkrácených úvazků, svědčí čísla - podíl žen pracujících na částečný úvazek v rámci průměru EU je pětinásobně vyšší než u nás. A tak by součástí debat o tom, zda dvouleté děti patří či nepatří do školky, mělo být i zdůrazňování nutnosti podpory částečných úvazků, pružné pracovní doby či možnosti občasné práce z domova. To dnes bohužel není běžné, ale stále spíše výjimečné. Zkušenosti jsou přitom takové, že ženy s malými dětmi, zaměstnané na částečný úvazek, jsou velmi pracovité, efektivní a loajální.
Školky musí být připravené
Jelikož je ale zkrácených úvazků nedostatek, většinou to ženy moc jednoduché nemají. V návaznosti na to ani děti, resp. rodina. Žena přichází unavená z práce a navíc špatná z toho, že tráví se svými dětmi málo času. O nedostatku času na domácnost ani nemluvě. A pokud je žena z těchto důvodů frustrovaná, může se to odrážet na náladě a psychice dětí a samozřejmě i partnera. Možná je tedy důležitější, jak bude vše nastaveno než od kdy. Když se bude žena pár hodin denně věnovat jiné činnosti (nežli je péče o dítě) a poté se o dítě náležitě postará, mohlo by to nakonec prospět všem. Matka si psychicky odpočine, o to více se potom na své dítě bude těšit a po zbývající čas se mu bude chtít věnovat o to intenzivněji. Nesmí to ale znamenat, že přijde z práce domů a bude honem dodělávat práci z domova a dítě tudíž odbývat. To by samozřejmě pro dítě nijak prospěšné nebylo.
Aby to ale jinak prospěšné bylo, je také důležité, aby dítě ve školce netrpělo. Školková zralost je individuální, některé děti ji rády zvládají už v oněch 2 letech, jiné mají problémy i ve 3 letech. To už je na posouzení rodičů, případně pedagogů. Není ale vhodné 2leté děti umístit do běžných tříd mezi starší děti. To by zbytečně brzdilo starší děti a komplikovalo program. Také by ve třídě 2letých muselo být méně dětí než je běžný počet ve třídách státních školek, resp. méně dětí na 1 pedagoga. Aby to tedy bylo prospěšné hlavně pro děti, o které tu jde především, záleží také na tom, aby tomu školky byly přizpůsobené a dotyčné paní učitelky aby na to byly náležitě připravené. Alternativou mohou být různé miniškolky či dětské skupiny. Musí se ale jednat o prostor, kde bude dítě rádo a kde bude prospívat. Když je žena nešťastná, nemůže být šťastné ani její dítě. A platí to i opačně. Sama matka nebude šťastná, pokud není šťastné její dítě. A jestli mu jsou 2 a nebo 3 pak není to nejpodstatnější.