Deset znaků hypochondra - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Co mají společného René Descartes, Woody Allen, Immanuel Kant, Vlastimil Brodský, Arthur Schopenhauer, Vlasta Burian, císař Rudolf druhý a namátkou třeba Voltair, Miloš Kopecký nebo Karel Marx? Jistě jsou to významní muži, leč míru jejich známosti a významu pro lidstvo srovnávat nelze. Společný jmenovatel je jinde. Všichni měli žebra. Má-li někdo žebra má také podžebří - řecky hypochondrium.

Kořeny hypochondrie

Hypochondrie není onemocnění tělesné, ale nemoc duševní. V diagnostických příručkách bývá označována jako porucha chování neurotického typu. Na jejím vzniku se mj. podílí stres vyvolaný nejrůznějšími vlivy. Může souviset i s nepřiznanou depresí a stavem nazývaným somatizace deprese. Autorka lidové písně: “Bolí mňa hlavička srdca polovička, že som oklamala šohajíčka“ hypochondrem zřejmě nebyla neb „věděla proč a zač“. Pokud by se zaměřila na zmíněné somatické stavy a potlačila vědomí příčiny směřovala by k hypochondrii. Kořeny mohou být i v dětství v nadměrně ochranitelské, zdravotní rizika zdůrazňující výchově. Pojem otužilost - jak tělesná tak i duševní - je pak vnímán v lepším případě jako synonymum nebezpečí. V případě horším jako nadávka.

Muž s rakovinou děložního čípku?

Jde o nadměrné až chorobné zaměření na potenciální ohrožení různými somatickými i psychickými nemocemi. S intelektem nesouvisí. Trpěli jí a trpí lidé docela obyčejní i významní – některé zmiňujeme v úvodu. Nemoc má rozličnou intenzitu. Ve vyhraněné podobě jí trpí jeden člověk ze sta. V této skupině si jen s mírnou nadsázkou žena může sama - na základě sebepozorování a četby diagnostikovat zbytnění prostaty a muž dejme tomu rakovinu děložního čípku.

U 9 % populace jde o zbytečné, ne však zcela absurdní obavy. Každý pátý člověk mívá v této sféře občas nepřiměřený strach. Poslední údaj je spíše optimistický. Pověstné je např. leckdy až tragické vnímání „rýmičky“ u mužů. Hypochondrie může propuknout v podstatě kdykoliv. Nejčastěji ve věku „nácti“. Může trvat až do smrti kdy konečně na slova nemocného dojde. Začátek choroby po padesátce je dosti nepravděpodobný. To asi souvisí s realným chátráním zdravotního stavu. V tomto věku již je obvykle množné mít obavu z některé reálně prokazatelné nemoci.

O hypochondrii se někdy uvažuje jako o „útěku do nemoci“. Zde záleží na míře náhledu na vlastní jednání. Rozdíl je mezi ne zcela vědomým zveličením bolestí v zádech v době kdy pacienta láká tzv. neschopenka a přesvědčením, že bolest je příznakem metastás rakoviny slinivky břišní.

Útěk do nemoci může být i nehypochondrické, manipulativní a chorobu simulující jednání směřující k dosažení vlastních cílů. Může jít i o ne zcela vědomý nebo dokonce nevědomý útěk před sebou samotným. Subjektivní prožitek nemocí chlácholí naše svědomí. Mnohé bychom vyřešili a napravili, ale chatrné zdraví to neumožní. Hraniční, suspektní (tj. podezření na) hypochondii lze najít u citových vyděračů a to nezřídka ve spojení s hysterií. Když vám dejme tomu tchyně řekne: “Jen si běžte do kina a mně tu nechte samotnou s bolestí u srdce alespoň vám pak přestanu být na obtíž“ může onu bolest v danou chvíli cítit. Na tom nic nemění, že má srdce jako zvon.

Deset znaků hypochondra – najdete se?

1.) Dlouhodobě a to i v době, kdy je objektivně zdráv sleduje s podezřením svůj zdravotní stav.
2.) Má sklon k pozorování sebe sama se zvláštním zřetelem na možný výskyt i nepravděpodobných onemocnění.
3.) Ve výše zmíněné souvislosti se snaží získat co nejvíce informací z různých pramenů. Ty pak hodnotí ve vztahu k sobě tzv. negativním myšlením ve smyslu „jsem vážně nemocen“
4.) Zastává názor „zdravý člověk je jen špatně lékařsky vyšetřený pacient“. Nevěří i opakovaným výsledkům lékařských vyšetření ujišťujících o pevném zdraví.
5.) Přeceňuje a výhradně k vážným onmocněním vztahuje eventuální drobné příznaky a zdravotní nesnáze.
6.) Osobní podezření na vážnou nemoc či nemoci mívá „krycí charakter“ jiného trápení nebo neřešeného problému.
7.) Obvykle se zaměřuje na nemoci tělesné. Méně často na onemocnění psychická např. bolesti hlavy coby jistý signál a předstupeň schizofrenie.
8.) Rád podstupuje rozličná vyšetření zaměřená na diagnostiku chorob o nichž se domnívá, že jimi trpí.
9.) Do lékárny chodí jako ostatní lidé do cukrárny. Rád si kupuje volně prodejné léky či doplňky stravby. Nelituje peněz za ně vydaných ať již mu pomáhají nebo ne.
10.) Nevěří, že by byl hypochondr tudíž „zdravý nemocný“.

„Pořežu si záda, abych věděl, že jsem to já. Když to bolí, není to herec s chůzí upravenou náplastma...“ - psal před lety ve své básni Jáchym Topol. Hypochondr se pořezat nechce, velmi se něčeho podobného bojí. Třeba i smýšlenou bolest přesto potřebuje. Aby věděl, že je to on.