Nevěru většinou vnímáme jako krok, kterého se člověk dopustí, když mu doma něco schází. Ať už je to více lásky, pozornosti, porozumění, sexuální přitažlivosti či sexu. To vše jsou důležité stránky vztahu, kterých když se nedostává v uspokojivé míře, může to člověka snadno zavést na scestí v podobě nevěry. Je jedno, zda jednorázové či dlouhodobé. Co když to ale může být i jinak? Co když snadno podvede i spokojený člověk? Zkusíme se zamyslet nad pohnutkami takového člověka, nad důvody, které ho k tomu můžou vést.
Když někdo udělá ten krok a podvede svého partnera, většinou je to proti jeho hodnotám a přesvědčením. Uvědomuje si, že dělá něco, co se mu v jádru nelíbí, ale nemůže si pomoci. Vnímá skutečnost, že jeho chování je v rozporu s hodnotami, které uznává a vnitřně to velmi řeší. Když se partner o nevěře dozví, nalomí to jeho důvěru, rozplynou se dosavadní jistoty a identita takového člověka může utrpět těžkou ránu. A právě o identitu mnohdy při nevěře jde.
Najít sám sebe či své jiné já
Nevěra má často neblahý vliv na emocionální stabilitu, ať už vypadá jakkoli - od eroticky zaměřené SMS přes jednorázový úlet po dlouhodobou záležitost. Náš partner je naším milencem a nejlepším přítelem, je pro nás emoční podporou. Je pro nás jedním z nejdůležitějších lidí. Nevěra a riziko ztráty takového člověka představuje pro každého velké trauma. Vnáší pochyby na vnímání nás samotných. Kvůli ní si totiž uvědomíme, že pro našeho partnera takovým jedinečným člověkem nejsme. Nevěra může emocionálně roztříštit i člověka podvádějícího. Uvědomuje si, že dělá něco špatného a nechce ublížit ani jedné straně. Zároveň sám zažívá pocity nejistoty, protože nový vztah nemá žádné pevné základy a ten starý je má narušené.
Někdy může člověka k nevěře vést vývoj životních událostí v naší rodině či v okruhu našich přátel. Smutným příkladem může být neblahá zdravotní diagnóza či úmrtí někoho z našich blízkých. Může to vést k potřebě "začít žít". Když se člověku podaří nepodlehnout takovému negativnímu prožitku, může ho to naopak "nakopnout" k touze se tomu postavit a tím třeba i přehodnotit dosavadní život. Může si začít klást otázky, zda mu jeho dosavadní život vyhovuje natolik, že to až do smrti nechce měnit.
Za nevěrou také může stát nevyzrálost naší duše. Odhalíme v rámci své identity místa, která zatím neměla příležitost k prožitku. Příkladem může být milující manželka a matka, která nadevše miluje nejen své děti, ale i svého manžela. Pak jí stačí náhlé seznámení s mužem, který je dokonce naprostým opakem jejího manžela a najednou se zamiluje. A stojí za tím třeba nedostatečně prožitá puberta, tzv. "nevybouřenost". Může za tím být i touha znovu zažít svobodu či prožít něco nového, najít novou chuť do života či znovu najít sebe samotného. Protože ve vztahu, byť spokojeném a tím spíše s dětmi, má člověk prostě sám na sebe mnohdy málo času a po určité době to může začít nést těžce.
Komunikace, neutuchající zájem a dostatek svobody
Důvodem nevěry v případě spokojeného vztahu nebývá potřeba najít nějakou další osobu, ale naopak touha najít své jiné já. Mnohdy totiž vůbec nebývá o sexu, ale daleko více je vyvolávána zcela jinou touhou - po větší pozornosti, po větším obdivu, po silnějším pocitu důležitosti, po intenzivnějším prožitku toho, co vlastně dávno máme. Přitom si k tomu dotyčný může často dopomoci sám, aniž by podvedl, vykonáním toho správného prvního kroku. Když by do svého současného vztahu vložil jen částečnou energii, odvahu a fantazii, kterou vložil do nevěry, vůbec by k ní nemuselo dojít.
Nevěra většinou vztahy zničí, protože jednoho z partnerů zraní a podlomí jeho důvěru a zpátky už to vzít nejde. Jizvy na duši zůstávají. Když má člověk potřebu vyzkoušet si nějakou další cestu, měl by si uvědomit, že kvůli tomu může nějakou jinou nadobro ztratit. Ale i v oblasti vztahů platí, že všechno zlé je pro něco dobré, a tak se stává i to, že takový emocionální otřes v podobě nevěry zažehne ve vztahu novou jiskru, donutí partnery spolu otevřeně mluvit a probudí v nich novou touhu. Je těžké radit, jak na to, aby k nevěře nedocházelo ani ve spokojených vztazích. S nevybouřenou pubertou našeho partnera asi nic neuděláme. Dobrou prevencí by ale určitě měla být otevřená komunikace, zájem nejen o partnerovo fyzično, ale i duševno a zároveň poskytnutí dostatečné svobody.
Mozek muže a ženy je odlišný. Mnohdy nechápeme myšlenkové pochody svého protějšku a přemýšlíme, jestli se dá ta odlišnost generalizovat, a tudíž nemá smysl se tím trápit. A tak si říkáme, zda za to můžou geny nebo výchova v rodině.
Fyziologické rozdíly mezi mužským a ženským mozkem jsou dány vlivem hormonů.