Co jsme věděli jako děti a dnes na to zapomínáme - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Děti bývají moudřejší než dospělí. Jsou i mnohem šťastnější. Ráno nedočkavě vstanou a už se ženou za vším, co život může nabídnout. Večer pak dá rodičům hodně práce, než je konečně uloží. Vždyť je ještě tolik věcí, které chtějí udělat a zažít. Proč to nemáme i my jako dospělí?

Radují se z maličkostí

Pamatujete, jak jste byli nadšení, když se vám na prstě usadila beruška? Spočítali jsme tečky, pošeptali jí svá přání a pak ji sledovali, jak odlétá do sluníčka. Děti neřeší, že jim beruška zašpinila prst, nebo že zítra máme zase poradu a večer nás ještě čeká nákup a pohledávky a celé tohle bude trvat dalšího půl roku, než si možná uděláme dovolenou.

Jako dospělí máme spoustu povinností, které nemůžeme jen tak vynechat. Ale jako se život skládá z let a roky ze dnů, tak každý je den tvořen okamžiky. Právě těmi, kdy se nám na prstu usadí beruška nebo za mraky vykoukne sluníčko.

Také si dovolte užít to, co vás fascinovalo jako děti. I kdybyste jen po cestě domů hladili povrch každého domu, protože ten pocit pod prsty je přeci pokaždé jiný.

Dospělí vědí. Děti to nejprve zkusí

Dospělí mají spoustu zkušeností. Takže samozřejmě ví, že olíznout si vlastní loket je nemožné. Ale zkusili jste to někdy?

Když před dítě položíte výzvu, s nadšením se do ní pustí. Jeden osmiletý chlapec dostal od sestry početní příklad, na který ještě ani zdaleka nestačil. Chtěla klid, protože se sama potřebovala učit. Myslela, že ho nemožné brzy přestane bavit, jenže když ho šla po hodině ticha zkontrolovat, pořád nad tím seděl. A nakonec přišel se správným řešením a ptal se, jestli nemá něco podobného.

Kdybyste zdánlivě neřešitelný příklad zkusili dát dospělému, odmítne vás s tím, že je to nemožné. Děti se naopak s nadšením vrhají do nových výzev, bez problémů sní o tom, že jednou budou kosmonautem. To jen dospělí vidí překážky, které takovému snu stojí v cestě. Děti ale nevidí hranice, které je limitují. Vidí jen ty, které je třeba překonat.

Zítra bude zítra, ale tady jsem dnes

Rodiče pořád hudrají něco o tom, co všechno ještě musí udělat, nebo co se jim v minulosti nepovedlo. Zítra je porada, za týden končí termín a na konci měsíce je vyúčtování. A co když se jim nebude dařit? Nebo nestihnou termín? A co kdyby...

Děti budoucí úkoly nezajímají. Záleží na tom, co se dá dělat teď. Jakmile skončí škola, nadšeně běží domů a na hřiště anebo na slíbený výlet do cukrárny. Že zítra je ta škola zase? No a co, teď mají slíbenou tu cukrárnu. Úkol jsme napsali a zapomněli na něj. Hotový je, znovu se jím budu zabývat až ve škole. Budoucnost je něco, co teprve přijde a řešit to mohu až ve chvíli, kdy to opravdu přijde. A ať uděláme cokoli, také ji nezadržíme, tak proč se jí zabývat dnes?

Děti se neupínají k budoucnosti jako k něčemu, co vyřeší všechny problémy. Radosti nebo problémy tu jsou teď, teď se jimi budu zabývat. To co teprve přijde, nemohu vyřešit dnes. Dospělí naopak vždycky hledí na to, co bude a nevšímají si věcí, které tu už jsou. Dospělí neustále žijí v něčem, co ještě neexistuje a nevidí, co jim právě uniká.

Buďme víc jako děti!